23 C 171/2023-83 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 6. 2023 domáhala na žalované úhrady částky 35 465 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 16. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a které se žalovaná spolu s nominálním úrokem ve výši 109,96 % ročně zavázala vrátit v pravidelných 9 měsíčních splátkách po 3 358 Kč, a to od měsíce prosince roku 2020 vždy do 25. dne příslušného měsíce. Úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík), interního scoringu i jiných zdrojů (např. doklady o příjmech). Žalovaná rovněž neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná však žalobkyni na uvedený úvěr ničeho neuhradila. V důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru splatné dne 25. 12. 2020, a to po dobu delší jak 65 dní, tak došlo ke dni 28. 2. 2021 k zesplatnění úvěru (jistina ve výši 25 065,17 Kč), a tím i k povinnosti žalované k úhradě celé jistiny úvěru včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 463 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 109,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 3. 2021 do 25. 3. 2021 a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč do zaplacení maximálně však do částky 36 266 Kč, jakož i (na základě smluvního ujednání účastníků) ke vzniku povinnosti žalované uhradit smluvní pokutu v souhrnné výši 10 000 Kč, stejně tak jako povinnosti žalované nahradit náklady spojené s jejím upomínáním v souhrnné výši 400 Kč. Jakkoliv byla žalovaná žalobkyní k úhradě zesplatněného úvěru včetně dalších nároků opakovaně vyzývána, do dne vyhlášení rozsudku ničeho neuhradila. 2. Ve svém doplnění žaloby ze dne 7. 7. 2023 žalobkyně upřesnila postup, jakým zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, kdy ohledně této skutečnosti akcentovala zejména informace uvedené samotnou žalovanou a prohlášení žalované o skutečnosti, že právě tyto jí poskytnuté informace byly pravdivé a úplné. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění: 5. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a z listiny označené jako„ Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu“ soud zjistil, že žalobkyně je akciová společnost, která ke dni 11. 5. 2018 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka. 6. Z listin označených jako„ Předsmluvní formulář“,„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“,„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“,„ Prohlášení klienta“,„ Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo]“,„ Veřejná listina o identifikaci fyzické osoby“,„ Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo]“ včetně kopie listiny označené jako„ Dodejka“, soud zjistil, že žalovaná dne 13. 11. 2020 písemně požádala žalobkyni (pod označením této své žádosti [číslo]) o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalovaná žalobkyni vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí peněžní prostředky ve výši odpovídající nominální úrokové sazbě 109,96 % ročně z žalovanou žalobkyni dosud nevrácených peněžních prostředků, to vše prostřednictvím pravidelných 9 měsíčních plateb tak, jak je v podrobnostech uvedeno v rozpisu těchto plateb. Žalovaná rovněž, prohlásila, že veškeré údaje, které v souvislosti s předmětnou žádostí či návrhem žalobkyni poskytla či poskytne, jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně uvedenou žádost a návrh žalované akceptovala, přičemž tuto skutečnost žalované oznámila dopisem ze dne 18. 11. 2020. 7. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované zejména jí dočasně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit další sjednané platby vycházela mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání žalované ve výši 31 000 Kč, z výdajů žalované ve výši životního minima ve výši 3 860 Kč měsíčně, z nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně. Žalobkyně vyhodnotila, že volné peněžní zdroje žalované (po odečtení peněžní rezervy ve výši 1 000 Kč měsíčně) jsou ve výši 23 537 Kč měsíčně. Žalobkyně dále vycházel z tvrzení žalované, že žalovaná je od 1. 6. 2020 zaměstnána u společnosti [právnická osoba], IČO [číslo], se sídlem [adresa], (dále jen„ [právnická osoba]“), a to od 1. 6. 2020. Výplata mzdy z tohoto zaměstnaní byla vždy ke 23. dni v měsíci. Žalovaná prohlásila, že v této listině jí uvedené údaje poskytla žalobkyni v souvislosti s projednávanou žádostí o dočasné poskytnutí peněžních prostředků, že tyto údaje jsou pravdivé a úplné a že žádné údaje žalobkyni nezatajila. 8. Z listiny označené jako„ Doklad o vyplacení úvěru“ a z listiny obsahující výpis z bankovního účtu vedeného u [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], soud zjistil, že z bankovního účtu žalobkyně byly ve prospěch bankovního účtu žalované dne 16. 11. 2020 přikázány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. 9. Z listiny označené jako„ Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI)“, (dále jen„ registr NRKI“), soud zjistil, že žalovaná nebyla v registru NRKI vedena. 10. Z listiny označené jako„ Výpis z registru SOLUS“, (dále jen„ registr SOLUS“), soud zjistil, že žalovaná v tomto registru neměla evidován žádný záznam. 11. Z fotografií občanského průkazu soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni fotografie svého občanského průkazu s platností do 30. 6. 2030. 12. Z dalších listin obsahujících výpisy z bankovního účtu vedeného u [anonymizována čtyři slova], se sídlem [adresa], (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) a z listiny označené jako„ Tlumočnická doložka“ soud zjistil, že na bankovní účet žalované vedený u [anonymizována dvě slova] byla dne 14. 7. 2020 za měsíc červen roku 2020 připsána částka ve výši 1220,85 Euro, dne 14. 8. 2020 za měsíc červenec roku 2020 částka ve výši 1 271,90 Euro a dne 15. 9. 2020 za měsíc srpen roku 2020 částka ve výši 1 213,13 Euro a 14. 10. 2020 za měsíc září roku 2020 částka ve výši 1115,70 Euro, a to pod označením„ Výplata“. 13. Z listiny označené jako„ Předžalobní výzva“ a listiny označené jako„ Podací arch“, soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 17. 5. 2023 prostřednictvím poštovní přepravy žalované písemnou výzvu k okamžité úhradě žalobou nárokované částky. 14. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. 15. Na základě výše uvedených dílčích skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne 13. 11. 2020 písemně požádala žalobkyni (pod označením této své žádosti [číslo]) o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč s tím, že tyto žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalovaná žalobkyni vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí rovněž peněžní prostředky ve výši 109,96 % ročně z žalovanou žalobkyni dosud nevrácených peněžních prostředků, to vše prostřednictvím pravidelných 9 měsíčních plateb tak, jak je v podrobnostech uvedeno v žalobkyní přiloženém rozpisu těchto plateb. Žalobkyně posoudila schopnost žalované zejména dostát jí navrhovaným závazkům na základě ověření platnosti občanského průkazu žalované, registrů NRKI a SOLUS, a dále z informací zjištěných od samotného žalované a z prohlášení žalované o pravosti a úplnosti jí v souvislosti s předmětnou žádostí o dočasné poskytnutí peněžních prostředků poskytnutých informací. Žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalované dne 16. 11. 2020 akceptovala. Žalobkyně dne 16. 11. 2020 ve prospěch bankovního účtu žalované přikázala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaná na základě předmětné dohody žalobkyni cokoliv uhradila. Dne 17. 5. 2023 odeslala žalobkyně prostřednictvím poštovní přepravy žalované písemnou výzvu k okamžité úhradě žalobou nárokované částky. 16. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 17. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. 18. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožné