23 C 221/2023-44 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 4. 2023 na žalovaném domáhala úhrady částky 19 245,31 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 30. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, a kterou se žalovaný spolu s úrokem ve výši 35,53 % ročně kapitalizovaným částkou ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, zavázal (mimo jiné) vrátit a uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč, a to nejpozději do 23. 5. 2020. Schopnost žalovaného řádně hradit předmětný závazek byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zjištěna na základě informací získaných od žalovaného, které byly prověřeny a následně zaznamenány do tzv. zákaznické karty, a to včetně prověřených dokladů. Žalovaný však předchůdkyni žalobkyně do 1. 11. 2022 uhradil pouze částku ve výši 8 504,69 Kč. S účinností ke dni 1. 11. 2022, kdy byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, tak činila dlužná jistina částku ve výši 14 921,48 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost částku ve výši 50 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 4 237,83 Kč. Jakkoliv byl žalovaný žalobkyní k úhradě dosud neuhrazené části úvěru a poplatků včetně dalších nároků opakovaně vyzýván, do dne podání žaloby již ničeho neuhradil. S ohledem na tuto skutečnost se tak žalobkyně domáhala nejen úhrady výše vyčíslené dlužné jistiny a poplatků, ale také kapitalizovaného úroku ve výši 9 095,14 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 697,21 Kč, úroku ve výši 24,60 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 921,48 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z ročně z dlužné jistiny ve výši 14 921,48 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění. 4. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 29. 3. 2019 dohodli na dočasném poskytnutí peněžních prostředků (předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného) ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný tyto peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí a za jejich poskytnutí a poskytnutí dalších plnění předchůdkyni žalobkyně uhradí částku v souhrnné výši 27 000 Kč, a to formou 60 týdenních plateb ve výši 450 Kč, nejpozději do 23. 5. 2020. Předchůdkyně žalobkyně dne 29. 3. 2019 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. 5. Z listiny označené jako„ Karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování zejména schopnosti žalovaného dočasně poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za výše uvedených podmínek vrátit a uhradit, vycházela z žalovaným poskytnutých informací, že žalovaný byl základního vzdělání, žil v nájmu společně s manželkou a jedním nezaopatřeným dítětem, měl jeden pravidelný čistý měsíční příjem, a to příjem ze zaměstnání ve Spolkové republice Německo ve výši 24 416 Kč měsíčně, přičemž měsíční výdaje žalovaného na bydlení (nájem, inkaso, atp.) činily částku 7 196 Kč měsíčně a osobní výdaje žalovaného činily částku 6 000 Kč. Další měsíční výdaje žalovaného (výdaje na sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních) činily částku 2 000 Kč měsíčně. 6. Z listiny označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ a její přílohy, z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ včetně listiny označené jako„ Podací lístek“ a„ Sledování zásilek“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokované částky ke dni 1. 11. 2022 z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti spolu s výzvou k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků, a to do 10 dnů od jejího doručení, odeslala předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím poštovní přepravy dne 24. 11. 2022 na adresu žalovaného. Uvedená listina byla dodána do dispoziční sféry žalovaného dne 29. 11. 2022. 7. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, listiny označené jako„ Podací arch“ a listiny označené jako„ Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků. 8. Z listin označených jako„ [anonymizováno]“ soud zjistil pouze toliko, že žalovanému náležela za 136 hodin odpracovaných v prosinci roku 2018 částka ve výši 1 113,42 EUR a za 96 hodin odpracovaných v lednu roku 2019 částka ve výši 768,72 EUR. 9. Z listiny označené jako„ Nájemní smlouva“ soud zjistil pouze toliko, že [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] učinili dne 30. 11. 2018 žalovanému písemný návrh dohody o dočasném užívání v této dohodě specifikovaného bytu, a to za částku 7 196 Kč měsíčně. 10. Z listiny označené jako„ Vklad hotovosti na účet v CZK“ soud zjistil pouze toliko, že dne 12. 2. 2019 byl učiněn na blíže nespecifikovaný bankovní účet číslo [bankovní účet] vklad hotovosti ve výši 7 196 Kč. 11. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc. 12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na dílčí skutková zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. 13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 20. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 23. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila [ulice] národní banka. 24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele sp