23 C 263/2023-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 2 630 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč poskytnuté mu žalobkyní dne 31. 1. 2023 na základě účastníky uzavřené smlouvy, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající poplatek, smluvní pokuta a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. 3. Žalobkyně je akciovou společností, která ke dni 31. 1. 2023 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka. Dále soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody žalobkyně s žalovaným o tom, že žalobkyně dočasně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, které žalovaný žalobkyni vrátí do 5. 3. 2022, jakož i že do uvedeného termínu žalobkyni uhradí částku ve výši 560 Kč. Pro případ, že by žalobkyni nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do 5. 3. 2023 žalovaným vráceny či uhrazena další sjednaná částka, mělo být žalobkyní a žalovaným dohodnuto oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % denně z dočasně poskytnutých a nevrácených či neuhrazených peněžních prostředků. Rovněž mělo být dohodnuto oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu paušálních poplatků spojených s upomínáním žalovaného. 4. Z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů však soud nezjistil, že by se žalobkyně a žalovaný, tak jak je v podrobnostech uvedeno v bodě 3. tohoto rozsudku, skutečně dohodli, stejně tak jakože žalobkyně žalovanému částku ve výši 2 000 Kč skutečně poskytla. 5. Na základě závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by akceptací nabídky (§ 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) § 1740 odst. 1 o. z.) byla mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva) žalobkyní tvrzeného obsahu. 6. Žalobkyně tak neprokázala, že by v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními uvedenými shora, se žalovaným uzavřela v žalobě specifikovanou smlouvu, a to ačkoliv k tomu byla s ohledem na svá tvrzení ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), povinna. Následkem nesplnění takové povinnost je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně žalobkyní tvrzené skutečnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 7. Soud nemohl žalobou vznesený nárok posoudit ani jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť v řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč žalovanému skutečně poskytla. Přestože žalobkyně tvrdila, že uvedené peněžní prostředky žalovanému poskytla bezhotovostně, a to prostřednictvím převodu na jeho účet, nepodařilo se uvedenou skutečnost zjistit z žádného žalobkyní předloženého důkazu. Rovněž ani o vyvstalé potřebě navržení či předložení dalších důkazů v uvedeném směru nemohla být žalobkyně, s ohledem na svoji absenci při jednání, ve smyslu § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. poučena. 8. V kontextu všech shora uvedených skutečností proto soud žalobkyní vznesený nárok zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.