23 C 271/2023-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 6. 2023 (včetně jejího doplnění ze dne 3. 10. 2023) domáhala na žalované úhrady částky 14 807,92 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyní žalobkyně“), a žalovanou byla dne 28. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 8 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu dalšími poplatky v souhrnné výši 8 994 Kč, zavázala (mimo jiné) vrátit a uhradit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 327 Kč, a to nejpozději do 27. 6. 2022. Schopnost žalované řádně hradit předmětný závazek byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zjištěna na základě informací získaných od žalované, které byly prověřeny a následně zaznamenány v žádosti o úvěr, a to včetně prověřených dokladů. Žalovaná však předchůdkyni žalobkyně na uvedený úvěr do 16. 12. 2022 uhradila částku ve výši 654 Kč. S účinností ke dni 16. 12. 2022 byla projednávaná pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Jakkoliv byla žalovaná žalobkyní k úhradě dosud neuhrazené části úvěru a poplatků včetně dalších nároků opakovaně vyzývána, do dne podání žaloby již ničeho neuhradila. S ohledem na tuto skutečnost se tak žalobkyně domáhala nejen úhrady dlužné jistiny ve výši 7 575,49 Kč a poplatků v souhrnné výši 7 232,43 Kč, ale také kapitalizovaného úroku ve výši 656,79 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 921,16 Kč, úroku ve výši 18,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 575,49 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z ročně z dlužné jistiny ve výši 7 575,49 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. 4. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 28. 6. 2021 dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků (předchůdkyní žalobkyně pro žalovanou) ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaná tyto peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí, jakož i že žalobkyni uhradí další poplatky v souhrnné výši 8 994 Kč, a to formou 52 týdenních plateb ve výši 327 Kč nejpozději do 27. 6. 2022. Předchůdkyně žalobkyně dne 28. 6. 2021 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. 5. Z listiny označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ a její přílohy, z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ včetně listiny označené jako„ Podací lístek - DopisOnline“ a„ Sledování zásilek“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokované částky s účinností ke dni 16. 12. 2022 z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti, společně s výzvou žalobkyně k úhradě předmětných peněžních prostředků do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, dodala žalobkyně do dispoziční sféry žalované dne 16. 1. 2023. 6. Z listiny označené jako„ Zákaznická karta -žádost o spotřebitelský úvěr“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované dočasně poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za výše uvedených podmínek vrátit a uhradit, vycházela z žalovanou poskytnutých informací, že žalovaná ke dni 28. 6. 2021 žila s rodiči, byla svobodná a základního vzdělání, měla jednu vyživovací povinnost, byla na mateřské či rodičovské dovolené z čehož měla jeden pravidelný měsíční příjem ve výši 8 000 Kč, který žalobkyně ověřil. Další čistý příjem domácnosti byl ve výši 500 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činily 4 500 Kč. 7. Z listiny označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, listiny označené jako„ Podací arch - DopisOnline“ a listiny označené jako„ Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalované byla dne 7. 6. 2022 dodána do její dispoziční sféry písemná výzva k úhradě, mimo jiné, v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků. 8. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc. 9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na dílčí skutková zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. 10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 15. Podle § 2395 o. z. platí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka. 19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 22. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil s