23 C 377/2022-23 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 8 984 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč poskytnuté mu žalobkyní dne 5. 7. 2021 na základě účastníky uzavřené smlouvy o úvěru, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovaným neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru a další služby ve výši 1 984 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 636,83 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 7 142,32 Kč od 5. 8. 2021 do 2. 11. 2021 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 045 Kč. Soud věc projednal, avšak z předložených důkazů vzdor tvrzení žalobkyně nezjistil, že by účastníci dne 5. 7. 2021 uzavřeli dohodu o dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč (popř. že by o poskytnutí těchto prostředků žalovaný žalobkyni požádal), které by se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit do 4. 8. 2021 či že by se žalovaný zavázal (a to i pro případ včasného nevrácení těchto peněžních prostředků) uhradit žalobkyní výše specifikované tvrzené poplatky, peněžní sankci a paušální náklady vynaložené na upomínání žalovaného. Soud rovněž nemohl učinit skutkový závěr, že by žalobkyně dne 4. 8. 2021 (ani kdykoliv jindy) poskytla žalovanému peněžní prostředky v jí tvrzené výši 7 000 Kč (ani v jakékoliv jiné výši). S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), či jakákoliv jiná smlouva, a to ačkoliv k tomu byla žalovaná ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), povinna. Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že o uzavření této smlouvy žalovaný žalobkyni požádal a žalovaná tuto jeho žádost akceptovala, v řízení nebylo prokázáno, s jakým obsahem a zda vůbec žalovaný žádost o poskytnutí úvěru vůči žalobkyni učinil (§ 551 o. z., § 2395 o. z.). Následkem nesplnění takové povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci žalobkyní učiněných, a z hlediska možného úspěchu ve věci nezbytných, skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Soud rovněž nemohl postupovat v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť v předmětném řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, zda žalobkyní tvrzené finanční prostředky ve výši 7 000 Kč byly žalovanému žalobkyní skutečně poskytnuty, neboť ani tato skutečnost z žádného žalobkyní předloženého důkazu nevyplývala. Rovněž ani v tomto případě, s ohledem na svoji absenci při ústním jednání, nemohla být žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit dokazování řádně poučena. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud žalobu žalobkyně zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.