23 C 395/2022-65 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 14 103 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 26. 8. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] to na provozovně obchodníka, kde žalovaný předmětnou smlouvu v elektronické formě podepsal prostřednictvím SMS kódu. Obsahem této smlouvy bylo ujednání účastníků o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč a při splnění podmínek vázáný revolvingový úvěr ve výši 150 000 Kč. K prvnímu čerpání ve výši 11 988 Kč došlo přímo na účet obchodníka, na kterém byla předfinancována částka 300 000 Kč, jako úhrada kupní ceny zboží. Peněžní prostředky ve výši 8 012 Kč pak byly žalovanému žalobkyní poskytnuty bezhotovostně prostřednictvím převodu na jeho bankovní účet. Protože žalovaný však účastníky sjednanou smlouvou o úvěru porušil, a to když sjednané splátky žalobkyní dočasně poskytnutých peněžních prostředků řádně a včas nehradil, přičemž v souhrnu uhradil žalobkyni pouze částku ve výši 5 891 Kč, odstoupila žalobkyně od účastníky uzavřené smlouvy. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Z listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova]“ ze dne 26. 8. 2020, soud zjistil, že byla vypracována písemná dohoda žalobkyně s žalovaným o tom, že žalobkyně dočasně poskytne žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč, a to konkrétně peněžní prostředky ve výši 11 988 Kč za černou techniku, které budou za žalovaného uhrazeny přímo obchodníkovi s touto technikou, přičemž tyto prostředky žalovaný žalobkyní vrátí spolu s dalším dohodnutým poplatkem prostřednictvím celkem 30 měsíčních pravidelných plateb (hrazených od 15. 9. 2020) ve výši 572 Kč. Zbývající část peněžních prostředků do částky 20 000 Kč může být žalovanému poskytnuta bezhotovostně na jeho bankovní účet. 5. Z listin obsahujících evidenci žalobkyní žalovanému poskytnutých a žalovaným uhrazených peněžních prostředků soud zjistil pouze toliko, že žalobkyně vedla interní evidenci peněžních prostředků, které měla žalovanému poskytnout a které jí měl žalovaný vrátit a uhradit. 6. Z listiny označené jako„ Obraty“ soud zjistil pouze toliko, že žalovaná eviduje, že dne 11. 9. 2020 zadala příkaz k převodu peněžních prostředků ve výši 8 012 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. 7. Z listiny označené jako„ Žádost o součinnost“ soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] nebyl v září roku 2020 žalovaný. 8. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc. 9. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu. 10. Z provedených důkazů však soud nezjistil, že by se žalobkyně a žalovaný, tak jak je uvedeno v bodě 4. tohoto rozsudku, skutečně dohodli, resp. že by žalovaný projevil vůli takovou dohodu uzavřít, stejně tak jako, že žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v souhrnné výši 20 000 Kč skutečně poskytla. 11. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 12. Podle § 2395 o. z., platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně vyplývající z § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva). Nezbytnou podmínkou závěru o uzavření smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu je, mimo jiné, vůle žalovaného takovou smlouvu uzavřít (§ 551 o. z.). Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný potvrdil svoji vůli uzavřít tvrzenou smlouvu připojením jeho podpisu formou číselného kódu, který mu byl zaslán prostřednictvím SMS na jeho telefonní číslo, soud na základě provedených důkazů k takovému závěru nedospěl. Žalobkyně se v rámci prokázání vůle žalovaného uzavřít smlouvu žalobkyní tvrzeného obsahu omezila pouze na předložení listiny obsahující text této smlouvy, kde je u jména žalovaného uvedeno, že tento podepsal uvedenou smlouvu číselným kódem. Předmětná listina však neobsahuje žádný jiný autentizační či verifikační prvek (např. vlastnoruční podpis žalovaného, zaručený elektronický podpis, atd.), z kterého by bylo možné na vůli žalovaného uzavřít takovou smlouvu usuzovat (a to přesto, že k uzavření této smlouvy nemělo dojít distančním způsobem, ba naopak žalovaný měl být při sjednání smlouvy a jejím podpisu fyzicky přítomen). Rovněž žádný jiný důkaz k prokázání vůle žalobce (např. vztahující se k samotnému procesu zaslání číselného kódu žalovanému a jeho následnému připojení k listině obsahující text předmětné smlouvy) nebyl žalobkyní soudu navrhnut či předložen. Následkem nesplnění výše popsané povinnosti žalobkyně je tak zásadně stav objektivní nejistoty o existenci předmětného tvrzení žalobkyně, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 16. Soud nemohl žalobou vznesený nárok posoudit ani jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť v řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, zda žalobkyně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč žalovanému skutečně poskytla. Přestože žalobkyně tvrdila, že tyto peněžní prostředky žalovanému poskytla bezhotovostně, a to z části prostřednictvím převodu na účet obchodníka a z části prostřednictvím převodu na bankovní účet žalovaného, nepodařilo se uvedenou skutečnost zjistit ze žádného z žalobkyní předloženého důkazu. K tvrzení, že žalobkyně částku ve výši 11 988 Kč převedla za žalovaného přímo na účet obchodníka s technikou, nebyl předložen žádný důkaz, z kterého by bylo možné uvedený závěr učinit a ve vztahu k částce 8 012 Kč, která měla být žalobkyní převedena na bankovní účet žalovaného, žalobkyně předložila pouze interní evidenci čísla účtu, ve prospěch kterého byly tyto peněžní prostředky převedeny, a to bez informace o jeho majiteli. Soudem však bylo zjištěno, že majitelem uvedeného účtu nebyl žalovaný. Nad rámec soud připomíná, že ani v textu samotné smlouvy nebyl žádný bankovní účet žalovaného uveden. Rovněž ani o vyvstalé potřebě navržení či předložení dalších důkazů v uvedeném směru nemohla být žalobkyně, s ohledem na svoji absenci při jednání, ve smyslu § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. poučena. 17. V kontextu všech shora uvedených skutečností proto soud žalobkyní vznesený nárok zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.