23 C 428/2022-51 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu částky 5 245 Kč s příslušenstvím, představující žalovanou doposud nevrácené peněžní prostředky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Byla vypracována písemná dohoda žalobkyně s žalovanou o tom, že žalobkyně dočasně poskytne žalované peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč, a to konkrétně peněžní prostředky ve výši 9 300 Kč na tzv. černou techniku, které budou za žalovanou žalobkyní uhrazeny přímo obchodníkovi s touto technikou, přičemž uvedené prostředky žalovaná žalobkyni vrátí spolu s dalším dohodnutým poplatkem formou celkem 10 měsíčních pravidelných plateb ve výši 1 018 Kč. Zbývající část peněžních prostředků do částky 10 000 Kč mohla být žalované poskytnuta na její žádost bezhotovostně na bankovní účet žalované. Z provedených důkazů však soud nezjistil, že by se žalobkyně a žalovaná, tak jak je uvedeno výše, skutečně dohodly, resp. že by žalovaná projevila vůli takovou dohodu uzavřít, stejně tak jako, že žalobkyně žalované peněžní prostředky v tvrzené výši 9 300 Kč poskytla, resp. že je za žalovanou uhradila obchodníkovi s černou technikou. 5. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 6. Podle § 2395 o. z., platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně vyplývající z ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva). Nezbytnou podmínkou závěru o uzavření smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu je, mimo jiné, vůle žalované takovou smlouvu uzavřít (§ 551 o. z.). Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná projevila svoji vůli uzavřít tvrzenou smlouvu připojením jejího podpisu ve formě číselného kódu, který jí byl zaslán prostřednictvím SMS na telefonní číslo žalované, soud na základě provedených důkazů k takovému závěru nedospěl. Žalobkyně se v rámci prokázání vůle žalované uzavřít smlouvu žalobkyní tvrzeného obsahu omezila pouze na předložení listiny obsahující text této smlouvy, kde je u jména žalované uveden číselný kód. Předmětná listina však neobsahuje žádný jiný autentizační či verifikační prvek (např. vlastnoruční podpis žalované, zaručený elektronický podpis, atd.), z kterého by bylo možné na vůli žalované uzavřít takovou smlouvu usuzovat (a to přesto, že k uzavření této smlouvy nemělo dojít distančním způsobem, ba naopak žalovaná měla být při sjednání smlouvy a jejím podpisu fyzicky přítomna). Rovněž žádný jiný důkaz k prokázání vůle žalované (např. vztahující se k samotnému procesu zaslání číselného kódu žalované a jeho následnému připojení k listině obsahující text předmětné smlouvy) nebyl žalobkyní soudu navrhnut či předložen. Následkem nesplnění výše popsané povinnosti žalobkyně je tak zásadně stav objektivní nejistoty o existenci předmětného tvrzení žalobkyně, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 10. Soud nemohl žalobou vznesený nárok posoudit ani jako bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť v řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 9 300 Kč žalované skutečně poskytla. Přestože žalobkyně tvrdila, že tyto peněžní prostředky žalované poskytla prostřednictvím převodu na účet obchodníka s černou technikou, nepodařilo se uvedenou skutečnost zjistit ze žádného z žalobkyní předložených důkazů. Rovněž ani o vyvstalé potřebě navržení či předložení dalších důkazů v uvedeném směru nemohla být žalobkyně, s ohledem na svoji absenci při jednání, ve smyslu § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. poučena. 11. V kontextu všech shora uvedených skutečností proto soud žalobkyní vznesený nárok zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.