33 C 131/2023-45 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 24 430,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto v souladu se smlouvou zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 36 082,02 Kč převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a umožnila žalovanému splácení debetního zůstatku ve splátkách. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena, a proto banka prohlásila úvěr za ihned splatný v plné výši, a to ke dni 04. 11. 2004. Pohledávka nebyla žalovaným uhrazena. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyní, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 7. 2019. Tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Dlužná částka byla ke dni postoupení pohledávky vyčíslena na 24. 430,26 Kč Vedle jistiny požaduje žalobkyně úrok z úvěru ve výši 30% z částky 24 430,26 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 3% ročně z částky 24 430,26 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. 2. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. 3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k prvému jednání ve věci se bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Na jednání přítomná žalobkyně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 6. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z listin doložených žalobkyní došel k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřela banka se žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách. Na základě dodatku ze dne [datum] [číslo] ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne [datum] se banka a žalovaný dohodli na poskytování kontokorentního úvěru až do výše debetního zůstatku 30 000 Kč ode dne 18. 3. 2004. Podle dodatku činí úroková sazba u kontokorentního úvěru [anonymizováno] 24% ročně, žalobkyně však v žalobě požaduje sjednaný úrok ve výši 30 % ročně. K důkazu doložila žalobkyně též Všeobecné obchodními podmínkami předchůdkyně žalobkyně, Sazebník předchůdkyně žalobkyně, které tvoří nedílnou součást Smlouvy. K prokázání čerpání úvěru žalovaným žalobkyně navrhla výpis z úvěrového účtu, který však nedoložila. Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] předložila žalobkyně bez dokladu o odeslání žalovanému. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, Dohoda upravující cenu za postoupené pohledávky z téhož data, Potvrzení o příjmu úplaty za postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky žalovanému ze dne 3. 7. 2019 s dokladem o předání k poštovní přepravě dne 16. 7. 2019, předžalobní upomínku ze dne 17. 4. 2020 včetně dokladu o jejím odeslání žalovanému 7. Protože žalobkyně neprokázala čerpání úvěru a vnik nepovoleného debetu ve výši 36 082,02 Kč ke dni 3. 9. 2004 ani dlužnou částku na úvěrovém účtu ke dni postoupení pohledávky ve výši 24 430,26 Kč, byla soudem v průběhu ústního jednání poučeno ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby prokázala výši debetního zůstatku. Současně byla poučena o následcích nesplnění výzvy. 8. Přes poskytnuté poučení soudu žalobkyně žádné důkazy k prokázání těchto skutečností neoznačila, na jednání přítomný zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně nedisponuje výpisem z úvěrového účtu ani výpisem z běžného účtu a jiné důkazy k prokázání výše debetního zůstatku nenavrhl. 9. Po právní stránce soud podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 aplikovat na tento tvrzený právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, neboť smlouva o kontokorentním úvěru byla uzavřena dne [datum]. 10. Podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch.zák.“) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 11. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat existenci pohledávky ve výši 24 430,26 Kč s příslušenstvím, když nebylo doloženo čerpání úvěru a vznik nepovoleného debetu. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně vzniku a výši nepovoleného debetu, a soudu tedy nezbylo, než žalobu zamítnout. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.