33 C 134/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 126 389 Kč s příslušenstvím a částky 49 002 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), kterou žalovaný podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 167,74% ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 11 083 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru neuhradil ničeho. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, když dle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu za prodlení s úhradou dvou splátek. Dále žalobkyně uplatňuje právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 6. 2018. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 124 991,83 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Dále bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 21. 6. 2018 až do jejího úplného zaplacení. Smluvní strany se dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží následující částky: b) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 124 991,83 Kč c) smluvní pokutu 998 Kč d) náhradu nákladů v částce 400 Kč e) smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 49 002 Kč f) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině v nominální roční úrokové sazbě 102,64 % ročně od 21. 6. 2018. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 239 392 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na dobu trvání 18 měsíců s měsíční splátkou ve výši 11 083 Kč. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 199 494 Kč s úrokovou sazbou 167,74 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 167,74%. Součástí předložené smlouvy o úvěru byla informace pro spotřebitele o poskytovateli spotřebitelského úvěru – prohlášení klientů a předsmluvní formulář. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni kopii občanského průkazu, v rámci listiny zpracované žalobkyní - hodnocení klienta žalobkyně zohlednila tvrzené příjmy žalovaného v částce 30 800 Kč měsíčně čistého, do výdajů žalovaného zohlednila částku 4 910 Kč tvořící životní minimum ve výši 3 410 Kč a částku 1 500 Kč coby výdaj na bydlení a dále rezervu 1 000 Kč. Žalovaný doložil příjmy ze zaměstnání ze SRN a pracovní smlouvu. Žalovanému byl úvěr schválen dne [datum] a jistina úvěru byla žalobkyní poukázána na účet určený žalovaným, a to účet [číslo] [bankovní účet] vedený na jméno [jméno] [příjmení]. Na základě dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že k poskytnutí částky 100 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně došlo dne [datum], tedy před samotným schválením úvěru. Žalobkyně dopisem ze dne 16. 5. 2018 a ze dne 15. 6. 2018 vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Okamžité zesplatnění úvěru žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 19. 6. 2018. K těmto listinám žalobkyně nedoložila žádný důkaz o jejich doručování. O úhradu dluhu žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 18. 4. 2023, předanou téhož dne k poštovní přepravě. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 100 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, neuhradil žalobkyni do podání žaloby ničeho. 4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 6. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. 7. Podle § 2395 o z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet. 13. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě informací a dokladů získaných od žalovaného, z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. 14. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný byla zjišťována úvěrová historie v databázi SOLUS a prověřen prostřednictvím nebankovního r