33 C 21/2023-27 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [číslo], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 800 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 2. 3. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 059,16 Kč. Částka 3 800 Kč byla žalovanému poskytnuta na účet, který uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnila, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení (zůstatek jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru). Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 11 512,30 Kč a skládá se z: - nesplacené jistiny ve výši 3 800 Kč - nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 059,16 Kč - smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 737,10 Kč - nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 352 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 473,12 Kč - nákladů na vymožení pohledávky ve výši 542,92 Kč. Žalobkyně dále požaduje nad rámec postoupeného příslušenství i úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru (tj. 3 800 Kč) za období od 8 5. 5. 2022 do zaplacení a náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč (odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěva 217 Kč). Ke smluvní pokutě 1 900 Kč žalobkyně uvedla, že byla původním věřitelem napočítána pouze do výše 50% jistiny úvěru v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, právní zástupce žalobkyně se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaný přestože byl k jednání řádně předvolán, se k jednání nedostavil, neomluvil se, nepožádal o odročení, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl dokazování smlouvou u úvěru ze dne [datum] č. [anonymizováno] [číslo], výpisem z účtu o čerpání úvěru 3 800 Kč, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky, výzvami k úhradě dlužné částky, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání a předžalobní výzvou ze dne 2. 9. 2022. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno] [číslo], na základě které se zavázal poskytnout žalovanému částku 3 800 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 4 059,16 Kč do 29 kalendářních dnů, tedy do 2. 3. 2021. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že částka 3 800 Kč byla toho dne poukázána na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Ve Smlouvě byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž nastalo prodlení a dále povinnost zaplatit náklady, které vznikly v důsledku prodlení, úrok a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem dopisem ze dne 27. 6. 2022, který byl předán k poštovní přepravě dne 29. 6. 2022, ve kterém byl žalovaný současně vyzván k úhradě částky 11 512,30 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 2. 9. 2022. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně neuhradil na svoji pohledávku ničeho. 5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet. 12. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, pouze uvedla, že žalovaný na internetových stránkách [webová adresa] vyplnil registrační formulář, kde vyplnil údaje o svém zaměstnání, tj. typ příjmu, jméno nebo název zaměstnavatele a na základě údajů poskytnutým žalovaným v rámci schvalovacího procesu, pak původní věřitel ověřoval schopnost a možnost žalovaného splácet požadovaný úvěr. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem pouze vykázat údaje, které by na první pohled nasvědčovaly tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla a vedla ke kladnému vyhodnocení. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy. 16. Uvedená interpretace vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. 17. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). 18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou p