42 C 263/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 16 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21.7.2022, za poskytnutí zápůjčky se žalovaná zavázala k úhradě poplatku ve výši 3 250 Kč splatného rovněž k datu 21.7.2022. K uzavření smlouvy o zápůjčce došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím žalobkyně posoudila s kladným výsledkem úvěruschopnost žalované. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen ani z části. Do podání žaloby nebylo na smlouvu o zápůjčce uhrazeno ze strany žalované ničeho. Žalobkyně požaduje požalované 10 000 Kč na jistině, 3 250 Kč coby dlužný poplatek za poskytnutí zápůjčky a částku 2 500 Kč coby náklady spojené s uplatněním pohledávky za 5 odeslaných upomínek dlužného plnění ze dne 28.7.2022, 4.8.2022, 11.8.2022, 20.8.2022, 4.9.2022, tedy 500 Kč za každou upomínku. Dále žalobkyně uplatnila smluvní pokutu v částce 3 150 Kč, řádně sjednanou v čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10% denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč za období od 22.7.2022 do 2.6.2023. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované. 2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila Smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen„ Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího rodného čísla, adresy, telefonní číslo a emailovou adresa. Ve Smlouvě bylo sjednáno poskytnutí zápůjčky 10 000 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 21.7.2022, za poskytnutí zápůjčky se žalovaná zavázala k úhradě poplatku ve výši 3 250 Kč splatného rovněž k datu [datum] a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 2 969 %. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž Všeobecné obchodní podmínky coby nedílnou součást Smlouvy. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] (a verifikační platby z téhož dne) soud dovodil, že částka 10 000 Kč byla toho dne poukázána na účet č. [bankovní účet] označeného jménem žalované, platba je uskutečněna pod variabilním symbolem [číslo], což je rodné číslo žalované. Žalobkyně dále předložila upomínku dlužného plnění ze dne [datum], ovšem bez dokladu o odeslání žalované. Předžalobní výzva ze dne 3.4.2023 byla žalované zaslána prokazatelně téhož dne. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla Smlouvou uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr v konečné částce 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu zápůjčky včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru v částce 10 000 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově dostatečně nepopsala a důkazně dostatečně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 10 000Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 10 000 Kč, tuto částku posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní upomínky ze dne 3.4.2023, písemnost byla žalované odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 5.4.2023 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 6.4.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku. 8. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajíc