7 C 181/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel poskytl dne [datum] žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč na jeho bankovní účet částku, a to z titulu úvěrové smlouvy ze dne 15.07.2019. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit zpět do 14.08.2019. Žalobkyně požaduje toliko úhradu jistiny úvěru, bez dalších poplatků a úroku sjednaného ve smlouvě. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení [anonymizováno] dlužné jistiny úvěru za období od 15.08.2019 do zaplacení. Žalovaný byl upomínkou vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že na bankovní účet č. [bankovní účet] byla v červenci 2021 připsána částka 4 000 Kč. Z potvrzení o platební transakci z 15.07.2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně provedla platbu 4 000 Kč. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8.02.2023. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytoval při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] uzavřená mezi uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí žalovaná bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 4 000 Kč, které má soud za prokázané, je s ohledem na neplatnost smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzvána k plnění prokazatelně oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8.02.2023. Lze předpokládat, že písemnost byla dne 11.02.2023 již v dispozici žalovaného, a ten byla povinen plnit. Od dalšího dne se tedy nacházel v prodlení. Žalobkyně má tedy právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalobce uplatnil již více žalob s obdobnými nároky, tj. na obdobném skutkovém základu.