7 C 371/2022-20 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného nájemného za poskytnutá zařízení, smluvní pokuty za nevrácené pronajaté zařízení a poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Z obchodního rejstříku soud zjistil, že na žalobkyni jako společnost nástupnickou přešlo v důsledku fúze sloučením veškeré jmění zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě účastnické smlouvy ze dne [datum], a Ceníku služeb [právnická osoba], (dále jen„ ceník“), Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání zařízení MODEM [anonymizováno 5 slov] za cenu 70 Kč měsíčně, přičemž dle zakázkového listu si žalovaný toto zařízení převzal. Vyúčtováním [číslo] splatným dne 20. 1.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 140 Kč za pronájem zařízení, vyúčtováním [číslo] splatným dne 20.02.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 140 Kč za pronájem zařízení, vyúčtováním [číslo] splatným dne 20.03.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 140 Kč za pronájem zařízení. V návaznosti na skutečnost, že žalovaný žádnou z uvedených částek neuhradil, přestala předchůdkyně žalobkyně s poskytováním plnění na základě výše uvedené smlouvy, za což po žalovaném prostřednictvím vyúčtování [číslo] požadovala úhradu částky 495,48 Kč jako poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč po odečtení částky ve výši 4,52 Kč. Dopisem označeným jako„ Odstoupení od smlouvy“ žalobkyně oznámila žalovanému ukončení shora specifikovaných smluvních závazků a vyzvala žalovaného k navrácení zařízení, kdy pro případ jeho včasného nevrácení požadovala žalobkyně po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 2 000 Kč. Žalovaný však ani přes předžalobní výzvu zástupce předchůdkyně žalobkyně žádnou z vyúčtovaných částek neuhradil, zařízení nevrátil, ani nezpochybnil správnost vyúčtování výše uvedených částek. Po právní stránce soud postupoval podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ustanovení § 2021 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřely nájemní smlouvu podle § 2021 o.z., jejíž nedílnou součástí byl rovněž ceník a obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Obsahem této nájemní smlouvy byl závazek předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému do dočasného užívání shora specifikovaná zařízení. Žalovaný zařízení převzal a zavázal se hradit nájemné ve výši 70 Kč, splatné k datu uvedeném v příslušném vyúčtování. S ohledem na to, že žalovaný nájemné za zařízení nehradil, žalobkyně oznámila žalovanému ukončení shora specifikovaných smluvních závazků a mimo jiné vyzvala žalovaného rovněž k navrácení zařízení, kdy pro případ jeho včasného nevrácení požadovala žalobkyně po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 2 000 Kč v souladu s § 2048 o.z. Dále požadovala částku 495,48 Kč za odpojení a dále dlužné platby za pronájem zařízení za leden až březen 2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 915,48 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.