7 C 99/2023-15 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 52 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 35 000 Kč, a ten se je zavázal uhradit zpět včetně úroku ve výši 11,33 % ročně v pravidelných splátkách po 3 491Kč měsíčně. Žalovaný na úhradu úvěru ničeho neuhradil. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván výzvou zaslanou dne 19.09.2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud vycházel z předložených listinných důkazů, ze kterých zjistil, že dne [datum] žalobkyně prostřednictvím svého zástupce a žalovaný uzavřely smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet spotřebitelský úvěr 35 000 Kč. Poskytnutí finančních prostředků vyplývá i z potvrzení [právnická osoba]. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 30 měsíců, a žalovaný měla uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 111,33 % ročně. Úvěr měl být splácen v 30 měsíčních splátkách po 3 491 Kč, a to platbou na bankovní účet žalobkyně. Datum první splátky byl stanoven na 10.03.2021. Za součást uvedené smlouvy byly stanoveny Smluvní podmínky. Žalovaný zároveň podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, a to v den podpisu smlouvy, z něhož vyplývá, že tzv. roční procentní sazba nákladů (RPSN) v daném případě činila 191,71 %. Z žalobkyní předložených informací k uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplývá, že nebylo řádně započato smluveným způsobem se splácením uvedené smlouvy a žalobkyně neeviduje žádné úhrady dluhu od žalovaného. Soud dále zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovaného prostřednictvím svého advokáta s předžalobní výzvou dne 30.08.2021. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1813 o.z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, na svůj sluh ničeho neuhradil. Nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Z ujednání o poplatcích je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši 111,33 %, RPSN dosahuje téměř 200 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11.12.2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Soud dále odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB (www.cnb.cz) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů v tomto období na úrovni 8,76 %, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 24 x. V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na základě neplatné smlouvy ničeho neuhradil, soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení jistiny ve výši 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl dosud smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 30.08.2021, která byla týž den podána k poštovní přepravě. Za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému další pracovní den po odeslání, a žalovaný měl plnit den následující, a v prodlení je tak od 2.09.2021. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že rozdíl poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků je nepatrný, a proto žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.