8 C 110/2023-27 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 1080 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 103,26 Kč představující nezaplacené televizní poplatky za období [číslo] – [číslo] (135 Kč měsíčně), když žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž ji ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 31.7.2016. Žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné povinnosti, když za uvedená období televizní poplatky nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav odpovídající tvrzením v žalobě. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž ji ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 31.7.2016. Za období [číslo] – [číslo] vzniklou povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši 135 Kč měsíčně neplnila, vznikla ji proto dluh celkem ve výši 1080Kč, kdy dluh neuhradila ani k výzvě k úhradě, kterou sjednaná společnost na základě rámcové dohody ze dne [datum] zaslala žalované dne 17.1.2023 Náklady za zaslání upomínky činí celkem 64 Kč. Žalovaná postupně začala předmětnou částku splácet po 297 Kč měsíčně, počínaje červnem 2023, přičemž k 31.10.2023 uhradila již 5 splátek, celkem tedy 1485Kč, přičemž předmětná částka byla žalobkyní započtena na jistinu ve výši 1080 Kč, na náklady související s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, úrok z prodlení ve výši 103,26 Kč a na část nákladů řízení ve výši 237,74 Kč. 5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 3 odst. 2 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaná ke dni podání žaloba dlužila žalobkyni částku 1085Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za předmětné období, neboť v uvedeném období byla v evidenci poplatků a byla proto ve smyslu §3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinna za uvedené období poplatky uhradit. Vzhledem k neuhrazení poplatků ani po provedené výzvě je pak uplatněný nárok dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. důvodný. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž kapitalizovaná výše za období od [datum] do [datum] byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná před vydáním rozsudku uhradila žalobkyni celkem 1485 Kč, kdy tato částka pokryla celou jistinu a kapitalizovaný úrok. Jelikož žalobkyně o zaplacenou částku nevzala žalobu zpět, jediným možným procesním postupem pak bylo žalobu v rozsahu jistiny a kapitalizovaného úroku zamítnout (výrok I). Částka 64 Kč pak byla přiznána v rámci nákladů řízení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, když žalovaná částku skoro celou uhradila, avšak až po podání žaloby, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud Česká televize sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon právní služby, a to návrh ve věci samé podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech, přičemž ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Za výzvu k plnění přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů v žalobkyní prokázané výši 64 Kč Náklady ve výši 564 Kč pak byla poníženy v souladu se započtením zbývajícího plnění od žalované, tedy o částku ve výši 301,74 Kč. Na nákladech tak zbývá uhradit částku 262,26 Kč, čemuž odpovídá výrok II. Pokud žalovaná v mezidobí uhradila další splátku, žalobkyně takové plnění zohlední. 7. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.