8 C 193/2022-40 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 39 905 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 453 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, vše z titulu dluhu na nájemném a službách spojených s užíváním bytu za období 9-10 2016 ve výši 16 692Kč, který písemně uznala 16.11.2016, dále za období 11-12 2016 a 1/ 2017 ve výši 23 213Kč, který písemně uznala 5.6.2017, kdy celkový dluh ve výši 39 905 Kč se žalovaná zavázala splácet po 2000Kč měsíčně, což žalovaná neplnila, proto ji žalobce vyzval dne 8.8.2022 k úhradě celého dluhu, který do podání žaloby neuhradila. Před jednáním vzal žalobce vzhledem k uskutečněným vyúčtováním záloh na služby za rok 2016 a 2017 žalobu o částku 2 452 Kč na jistině zpět 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má po skutkové stránce za prokázané, že žalobce jako vlastník bytu (viz výpis z KN) s žalovanou dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu, jejíž předmětem byl nájem bytu [číslo] v budově [adresa] v k.ú. [obec] u [obec], nájem byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2016 (viz nájemní smlouva), byt žalovaná odevzdala 2.2.2017 (viz protokol o předání a převzetí bytu). Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 200Kč měsíčně od [datum] pak ve výši 1375Kč (viz nájemní smlouva a výpočtový list od [datum]), zálohy na služby pak byly sjednány ve výši 5146 Kč ( (viz nájemní smlouva, výpočtový list od [datum] a výpočtový list od [datum]). Žalovaná nájem a zálohy na služby řádně nehradila, za období 9-10 2016 ji vznikl dluh ve výši 16 692Kč, který písemně uznala 16.11.2016, za období 11-12 2016 a 1/ 2017 pak další dluh ve výši 23 213Kč, který písemně uznala 5.6.2017, kdy celkový dluh ve výši 39 905 Kč se žalovaná zavázala splácet po 2000Kč měsíčně počínaje listopadem 2016 pod ztrátou výhody splátek (viz uznání dluhu a jeho dodatek). Po vyúčtování služeb představuje nedoplatek vyúčtování služeb za období 01/ 2016 až 12/ 2016 částku 8433 Kč, nedoplatek vyúčtování služeb za období 01/ 2017 až 12/ 2017 pak částku 14 845 Kč, nájemné za měsíce 09/ 2016 až 12/ 2016, tj. 4 měsíce á 3 200 Kč = 12 800 Kč, nájemné za měsíc 01/ 2017 ve výši 1375 Kč, celkem tedy ve výši 37 453 Kč. K předžalobní výzvě ze dne 8.8.2022 doručené dne 22.8.2022 žalovaná dluh neuhradila (viz předžalobní výzva). 5. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobce s žalobkyní dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu, jejíž předmětem byl nájem bytu [číslo] v budově [adresa] v k.ú. [obec] u [obec], kdy žalovaná nájem a zálohy na služby řádně nehradila, za období 9-10 2016 ji vznikl dluh ve výši 16 692Kč, který písemně uznala 16.11.2016, za období 11-12 2016 a 1/ 2017 pak další dluh ve výši 23 213Kč, který písemně uznala 5.6.2017, kdy celkový dluh ve výši 39 905 Kč se žalovaná zavázala splácet po 2000Kč měsíčně počínaje listopadem 2016 pod ztrátou výhody splátek. Po vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu činí dluh 37 453 Kč, dluh je splatný celý s ohledem na sjednanou ztrátu výhody splátek a předžalobní výzvu, a to nejpozději k 1.9.2022, přičemž žalovaná dluh dosud neuhradila. 6. Zjištěný skutkový stav soud posuzoval po právní stránce dle § 2053, § 2201 a § 2251 o.z. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná byla na základě platně uzavřené nájemní smlouvy povinna hradit nájemné a zálohy na služby ve sjednané výši, kdy této své povinnosti však nedostála ve shora uvedených obdobích trvání nájemního vztahu. Současně žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu i výše, přičemž své uznané povinnosti taktéž nedostála. Žalobkyně tedy prokázala, že žalovaná nájemné a vyúčtované zálohy na služby v souhrnné výši 37 453 Kč neuhradila ani po kvalifikované výzvě žalobkyně, přičemž s ohledem na absenci jakéhokoliv tvrzení a předloženého důkazu o opaku a dále vzhledem k uznání žalovaného dluhu soud dospěl k závěru, že dluh v rozsahu uznání nadále trvá. Z těchto důvodů tedy soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobci předmětný dluh. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, je proto povinna zaplatit žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o.z., který žalobkyně požaduje pouze od 1.9.2022, když výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je pak povinna uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením dle § 160, odst. 1 o.s.ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením dle § 149, odst. 1 o.s.ř. Ve zbytku, v části týkající se uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2 452 Kč soud, s ohledem na zpětvzetí žaloby, postupem dle §96 o.s.ř. řízení zastavil. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 288,14 Kč, přičemž tato částka představuje 87,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,8 % a úspěchu žalované v rozsahu 6,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 996 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 905 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč.