8 C 214/2022-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 1520 Kč s příslušenstvím plynoucí z toho, že žalovaný nastoupil k přepravě dne [datum] v [anonymizováno] na tramvajové lince [číslo] společnosti [právnická osoba], kdy došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob, přičemž žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu, porušil tím povinnosti cestujícího, a proto mu vznikla povinnost uhradit vždy jízdné (20Kč) a přirážku k jízdnému (1500Kč), a to v celkové výši 1500 Kč, kdy předmětnou částku žalovaný neuhradil. Uplatněný nárok žalobkyně prokazuje s žalobou předloženými listinami. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Z podané žaloby a předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný nastoupil k přepravě dne [datum] v [anonymizováno] na tramvajové lince [číslo] společnosti [právnická osoba], kdy při prováděných kontrolách oprávněnou osobou, o které byl proveden zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] se neprokázal platným jízdním dokladem, přičemž jízdné ve výši 20Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1500Kč na místě a v den splatnosti ([datum]) ani později k předžalobní výzvě neuhradil. Celková dlužná částka činí 1520 Kč. 5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 o.z., podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Z § 18 a) odst. 2 a 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, z § 37 odst. 5 písm. b) a c) a § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, v platném znění, z § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tarifu a ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně vyplývá, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem o zaplacení ceny stanovené za přepravu, je povinen zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku 1 500 Kč. 6. Na základě doložených důkazu, zjištěného skutkového stavu a absenci jakéhokoliv tvrzení žalovaného dospěl po právní stránce k závěru, žaloba je důvodná. Jak vyplývá ze skutkových závěrů, žalovaný v předmětný den nastoupil k přepravě dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, tedy platně uzavřel smlouvu o přepravě osob. Žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem, proto je v souladu se shora citovanou právní úpravou a přepravním řádem povinen uhradit jízdné vždy ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1500Kč se splatností k 17.2.2021. Dlužnou částku ve výši celkem 1520 Kč žalovaný neuhradil ve lhůtě splatnosti, dluh nebyl uhrazen ani po předžalobní výzvě žalobkyně. Z těchto důvodů tedy soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni předmětný dluh. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, je proto povinen zaplatit žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o.z., když výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je pak povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením dle §160, odst. 1 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.