11 C 89/2024-20 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně uvedla v žalobě, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 34 325 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 26 995 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 830 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 968 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 5. 2022. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne 7. 2. 2022. Ke dni 3. 5. 2022 provedla právní předchůdkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 20 601,97 Kč, dlužný poplatek částku 14 723,03 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 19 487,79 Kč dále úrokem ve výši 24,36 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 4. 5. 2022, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 31 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně do spisu založila Smlouvu o půjčce, Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (otištěné na zadní straně Smlouvy o půjčce), Smlouvu o postoupení pohledávek, Přílohu č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 61 ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání a Předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, tedy listiny, z nichž vychází žalobní skutkové tvrzení.Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalované poskytla půjčku v částce 28 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v 21 splátkách 62 325 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy.Předložená smlouva o zápůjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Smlouvou o zápůjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. V tomto případě soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o zápůjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. Žalovaná měla podle smlouvy za poskytnutí částky 28 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 34 325 Kč. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2020 poskytnout plnění, jehož cena ho převyšuje. Ještě přísněji lze smluvní vztah zhodnotit s přihlédnutím k poměru mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 70 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 580, odst. 1 občanského zákoníku neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalované neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila.Poskytnutí peněžních prostředků žalované je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti částku 28 000 Kč a že jí žalovaná vrátila 31 000 Kč. Nedluží nic Soud proto žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou.Žalobkyně byla ve sporu zcela neúspěšná. Žalovaná žádné náklady řízení nevynaložila. Soud proto v souladu s ust. § 142, odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.