16 C 239/2024-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil zaplacení souhrnné částky 9 709 Kč s příslušenstvím s tím, že požadovanou částku tvoří nesplacené peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč poskytnuté žalovanému z úvěru na základě Smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , dále úrok a poplatek za poskytnutí úvěru do data splatnosti, tj. do 27. 7. 2023 ve výši 1 855 Kč a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč za dobu od 28. 7. 2023 do 31. 5. 2024, tj. 1 854 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 6 000 Kč od 28. 7. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Uvedená smlouva byla uzavřena za použití prostředků dálkové komunikace, tj. internetu. Soud zjistil, že žalovaný při komunikaci se žalobkyní a k prokázání své identity poskytl svůj občanský průkaz a řidičský průkaz, a to jeho osobním zobrazením včetně svého obličeje prostřednictvím zmíněné internetové komunikace. V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v podobě úvěru ve výši 6 000 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba byla stanovena na 36 % ročně. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit jednorázovou splátkou ve výši 7 855 Kč, a to do 28 dnů od odeslání finančních prostředků. Platba nad rámec poskytnutých peněžních prostředků byla označena tedy jako úrok ve výši 165,70 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 689,30 Kč. Smlouva dále obsahovala ujednání o sankcích pro případ porušení povinnosti ze smlouvy, a to mj. povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by se dostal do prodlení, a to do zaplacení s tím, že souhrn všech uplatněných smluvních pokut nepřesáhne součin číslo 0,5 a celkovou výši úvěru. Podpisem smlouvy žalovaný zároveň prohlásil, že se seznámil s přílohami smlouvy, a to úvěrovými podmínkami a zvážil, zdali smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Soud dále zjistil, že před uzavřením uvedené smlouvy zkoumala žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného, kdy měla informaci o jeho příjmech přinejmenším za leden až březen roku 2023 a dále informaci o historii jeho spotřebitelských úvěrů. Soud dále zjistil, že žalobkyně poskytla přislíbené peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč žalovanému dne 29. 6. 2023, jak vyplývá z oznámení o provedení příkazu k úhradě vystaveného , právnická osoba, . z účtu žalobkyně, přičemž z výpisu o této transakci je zřejmé, že proběhla mezi účty, které jsou uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jako účet žalobkyně a účet žalovaného. Soud dále zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovaného prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 18. 4. 2024, ve které jej vyzvala k úhradě poskytnutých peněžních prostředků spolu s dohodnutým poplatkem a úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 1 855 Kč, dosud naběhlé smluvní pokuty a tzv. zákonného úroku z prodlení.4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením uvedené smlouvy vznikl mezi žalobkyní a žalovaným závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do stanovené částky 6 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě dospěl soud k závěru, že za úroky, tedy cenu poskytnutých peněžních prostředků, v daném případě je třeba považovat částku 1 855 Kč, byť je částečně označena jako poplatek za poskytnutí úvěru, a jen částečně jako úroky, neboť se zjevně jedná o cenu za poskytnuté peněžní prostředky požadovanou žalobkyní jako úvěrující společností. Soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně postačujícím způsobem zjišťovala tzv. úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud má dále za to, že smlouva byla uzavřena v písemné podobě, přičemž právní jednání účastníků této smlouvy bylo učiněno elektronicky způsobem umožňujícím zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku. S ohledem na žalobkyní předložené důkazy při identifikaci žalovaného a zároveň jeho procesní pasivitu nemá soud pochybnosti o splnění podmínky podle zmíněného ustanovení § 560 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému na jeho požádání přislíbené peněžní prostředky, přičemž žalovaný na druhé straně svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem ve stanovené době, v daném případě do 27. 7. 2023 nesplnil, a je tak v prodlení. Soud mu tak v souladu s požadavkem žalobkyně uložil povinnost zaplatit jí plnění v souhrnné na výši 9 709 Kč, neboť dále dospěl k závěru, že součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku s tím, že tato smluvní pokuta byla smluvena a rovněž požadována v rámci limitů, resp. omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele dle ustanovení § 122 odst. 2 a 3 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na prodlení žalovaného mu soud dále uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jdoucí z poskytnutých peněžních prostředků 6 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 28. 7. 2023, tj. ode dne, kdy byl žalovaný v prodlení.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 709 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud v daném případě dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení s ohledem na formulářový charakter žaloby, neboť soudu je známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které nabízí neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má žalobkyně v rámci správy svých pohledávek k dispozici bez ohledu na to, zda by žalobu podávala, či nikoliv. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory.