16 C 84/2024-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 382,67 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“).2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci:5. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 27 000 Kč, žalovaný se zavázal kromě jistiny 27 000 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 33 960 Kč ve 20 měsíčních splátkách po 3 048 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 32 999 Kč. Pohledávka za žalovaným následně byla postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný se zavázal kromě jistiny 15 000 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 20 102 Kč. Pohledávka za žalovaným následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého zbývajícího dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z.8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, , resp. ze dne , datum, , je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši a inkasního poplatku, jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. V případě smlouvy ze dne , datum, souhrnný poplatek ve výši 33 960 Kč činí 125,78 % z poskytnuté jistiny ve výši 27 000 Kč při splatnosti 20 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 75,47 % z poskytnuté jistiny. V případě smlouvy ze dne , datum, souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč činí 85,92 % z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč při splatnosti 14 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 73,65 % z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, činila průměrná obvyklá úroková míra 7,36 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 75,47 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než desetinásobně. V době uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, činila průměrná obvyklá úroková míra 7,31 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 73,65 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než desetinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru ze dne , datum, , resp. ze dne , datum, , jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 dst. 1 o.z. a § 588 o.z.9. V řízení dále bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila řádně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a že v případě smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytla žalovanému částku 27 000 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil na svůj dluh celkem částku 33 960 Kč, v případě smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil na svůj dluh celkem částku 12 888 Kč, tedy celkem žalovaný uhradil žalobkyni více, než mu žalobkyně poskytla. Žalobkyni proto nevzniklo ani právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2 991 odst. 2 o.z.10. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení plně úspěšný, nicméně mu žádné náklady řízení nevznikly.