22 C 203/2023-18 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 30. 11. 2018 do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na základě které poskytla žalované zápůjčku peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč a žalovaná měla povinnost vrátit zápůjčku ve výši 7 000 Kč a úplatu za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 330 Kč sestávající z fixního úroku ve výši 932 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč, celkem tedy 12 330 Kč. Zápůjčka byla žalované vyplacena v hotovosti v místě jejího bydliště. Úhradu celkové částky měla žalovaná provést ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 25. 1. 2018 a poslední splátka dne 29. 11. 2018. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně se domáhá pouze vrácení zápůjčky ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední předepsané splátky. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně poskytla dne [datum] žalované částku 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo]. Žalovaná se zavázal zaplatit jistinu 7 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 932 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč a poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč počínaje dnem 25. 1. 2018 RPSN byla vyčíslena na 3 139 %. Žalovaná neuhradila žalobkyni žádnou splátku. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, a to výzvou ze dne 17. 9. 2019, kterou odeslala dne 18. 9. 2019. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: V projednávané věci soud dospěl k závěru, že smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 5 330 Kč v projednávané věci činí 76,14 % z poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč při splatnosti 45 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 87,99 % z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru (zápůjčky) slouží např. statistika ARAD dostupná na webových stránkách ČNB. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy činila průměrná obvyklá úroková míra 8,85 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 87,99 % ročně přesahuje obvyklý úrok téměř desetinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné úvěrové smlouvy jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 dst. 1 o.z. a § 588 o.z. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 7 000 Kč, žalovaná jí dosud nic neuhradila a o tuto částku se bez právního důvodu obohatila. Žalobkyně následně odeslala žalované dne 18. 9. 2019 výzvu k úhradě dluhu ve lhůtě do 24. 9. 2019, od následujícího dne, tedy od 25. 9. 2019 je žalovaná v prodlení podle § 1 958 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobě vyhověl, avšak přiznal žalobkyni s ohledem na právní posouzení nároku žalobkyně jako bezdůvodného obohacení zákonný úrok z prodlení až od uplynutí lhůty k plnění dle zaslané předžalobní výzvy. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ohledně zbývající části požadovaného úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.