22 C 21/2024-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 10 560 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, , Anonymizováno, na základě jeho žádosti ze dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč splatný původně dne 28. 10. 2023. Před poskytnutím úvěru žalovanému žalobkyně nejprve posoudila dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným prostředky komunikace na dálku. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni sjednaný poplatek v částce 1 984 Kč. Žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě žalobkyni neuhradil, nereagoval ani na upomínky ze strany žalobkyně. Žalobkyně požaduje dále po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky sjednaných ve smlouvě v celkové částce 4 778 Kč, kdy tato částka je složena z částky 450 Kč za zaslání 1. upomínky k úhradě dlužného plnění, z částky 650 Kč za zaslání 2. upomínky k úhradě dlužného plnění, z částky 1 500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu řízení, z nákladů vynaložených na odeslání SMS upomínek a emailových upomínek. Dále žalobkyně požaduje po žalované uhrazení smluvní pokuty v částce 576 Kč za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 13. 11. 2023 do podání žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně soudu předložila k prokázání svých tvrzení smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , předsmluvní informace, posouzení úvěruschopnosti žadatele, centrální evidenci exekucí, potvrzení o obdržení tuzemské platby ze dne 14. 11. 2014, potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne , datum, , výplatní pásky žalovaného – duben–červenec 2023, občanský průkaz žalovaného, upomínku ze dne 20. 11. 2023, upomínku ze dne 4. 12. 2023, poslední výzvu před žalobou ze dne 14. 12. 2023, podací lístek ze dne 14. 12. 2023 a rozpis účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky.4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: žalobkyně jako úvěrující a žalovaný označený jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím prostředku dálkové komunikace smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě, tj. účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru v podobě jednorázové platby ve výši 1 984 Kč splatné společně s jistinou úvěru a úrokem. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že poplatky, pokuty a jiné platby se řídí Ceníkem, který je nedílnou součástí smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky se zavázal žalovaný vrátit do třiceti dnů od jejich poskytnutí. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, maximálně však jedné poloviny jistiny úvěru. Smlouva dále obsahovala ujednání o nákladech za případné upomínání, a to 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč jako náklady spojené s předáním pohledávky k vymáhání, a další náklady za elektronické upomínky, po 31 Kč za každou z nich a upomínky v podobě SMS zprávy po 35 Kč a za každý telefonický hovor 40 Kč a to i nespojený, do maximální výše 40 hovorů. Žalobkyně dále předložila jako důkaz o posuzování úvěruschopnosti žadatele tzv. skóringovou kartu žalovaného s uvedením jeho měsíčních příjmů a dalších osobních poměrů. Soud dále zjistil, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, a dále, že se s ohledem na jeho prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků na žalovaného obrátila postupně se třemi upomínkami k úhradě dluhu. Soud dále zjistil, že žalovaný dne 14. 11. 2014 poukázal na účet žalobkyně ze svého bankovního účtu shora uvedeného 1 Kč, což soud považuje za dostatečné prověření identity žalovaného jako majitele účtu, z něhož uvedená platba byla odeslána. Soud dále zjistil, že žalobkyně ze svého účtu č. , č. účtu, převedla na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě (, číslo, /0800) částku 8 000 Kč, a to dne , datum, , což vyplývá ze žalobkyní předloženého potvrzení. Soud současně ověřil u České spořitelny, a.s., že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne , datum, připsána částka 8 000 Kč z účtu žalobkyně. Z doloženého rozpisu účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky v celkové částce 4 778 Kč, bylo zjištěno, že tato částka je složena z částky 450 Kč za zaslání 1. upomínky k úhradě dlužného plnění, z částky 650 Kč za zaslání 2. upomínky k úhradě dlužného plnění, z částky 1 500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu řízení, z částky 1 155 Kč za upomínací SMS zprávy a z částky 1 023 Kč za upomínací e-maily, když žalobkyně odeslala v období od 13. 11. 2023 do 14. 12. 2023 žalovanému 35 SMS zpráv, a v období od 15. 11. 2023 do 14. 12. 2023 odeslala žalovanému 33 e-mailových upomínek.5. Po zhodnocení shora uvedení zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením shora uvedené smlouvy nevznikl mezi účastníky zamýšlený závazek v podobě Smlouvy úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uvedenou smlouvu soud posoudil jako neplatnou podle ustanovení § 580 a 588 občanského zákoníku pro její rozpor s dobrými mravy. V daném případě je třeba mít na zřeteli, že žalovaný v daném vztahu s žalobkyní vystupuje jako spotřebitel, který přijímal návrh smlouvy, o jehož obsahu neměl možnost vyjednávat, tedy mohl jej pouze přijmout, či odmítnout. V daném případě přistoupením k uvedené smlouvě vzal na sebe žalovaný závazek, který byl v rozporu s již zmíněnými dobrými mravy, a to s přihlédnutím k platbám, které měl žalovaný za poskytnutí peněžních prostředků na dobu 30 dnů vrátit. Poplatek za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 1 984 Kč představoval téměř 25 % poskytnuté částky a v kombinaci se smluveným 39 % ročním úrokem převyšují tyto platby přiměřenou mez odměny za poskytnutí peněžních prostředků. Oddělení jednotlivých nemravných ujednání od ostatní části smlouvy nebylo v daném případě možné, neboť i samotný poplatek, popř. samotná výše sjednaného úroku by závazek činili nevyrovnaný, tedy nepřiměřený běžným poměrům, a tedy nemravný. Pokud je podle ustálené judikatury možno považovat úrok v trojnásobnou obvyklého úroku poskytovaného bankami za přiměřený, tak sjednaný úrok tuto míru převyšuje. Podle zmíněného ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouvu tedy jako neplatné právní jednání vyhodnotil. V daném případě žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a soud žalovanému uložil povinnost tyto peněžní prostředky vrátit jako povinnost vydat to, oč se na úkor žalobkyně obohatil, neboť uvedené plnění je podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku plnění bez právního důvodu. Žalovaný je tedy povinen dlužnou částku vrátit dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 14. 12. 2023 výzvu k úhradě dluhu ve lhůtě do 21. 12. 2023, od následujícího dne, tedy 22. 12. 2023, je tedy žalovaný v prodlení podle § 1 958 o. z.6. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl, když přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky odpovídající dosud nevrácenému bezdůvodnému obohacení žalovaného ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě do 21. 12. 2023 prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, ode dne následujícího, tj. od 22. 12. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.).7. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli v řízení stejně úspěšní (výrok III.). Při určení míry úspěchu resp. neúspěchu účastníků pak soud upozorňuje na to, že vycházel nikoliv pouze z žalované jistiny, ale i výše požadovaného příslušenství.