22 C 38/2024-14 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 945 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná byla zařazena žalobkyní do evidence poplatníků televizního poplatku, neboť žalobkyně ze sdělení dodavatele zajišťujícího dodávku elektřiny zjistila, že žalovaná je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku a nereagovala na výzvu žalobkyně, aby do 30 dnů od doručení této výzvy oznámila čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku s povinností platit. Žalovaná nesplnila svou povinnost hradit televizní poplatek ve stanovené výši a nezaplatila televizní poplatky za období od ledna 2023 do července 2023, celkem dluží 945 Kč s úrokem z prodlení, který žalobkyně uplatňuje v kapitalizované výši 83 Kč. Žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak ta svou povinnost nesplnila ani v dodatečné lhůtě.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalované je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se žalovaná ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila.Z provedených důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu shodný s obsahem žaloby, tedy, že žalobkyně dne 10. 9. 2021 obdržela informace z databáze odběratelů elektrické energie, že žalovaná odebírá elektřinu na odběrném místě , adresa, . Žalobkyně vyzvala dopisy ze dne 24. 5. 2021, 19. 10. 2021 a 25. 10. 2022 žalovanou, aby sdělila do 30 dnů, zda za její domácnost platí televizní poplatky někdo jiný, nebo nevlastní TV přijímač nebo je od placení osvobozena. Žalovaná na zaslané dopisy nereagovala, proto jí žalobkyně zařadila od 12/2022 do evidence poplatníků televizního poplatku s povinností platit a vyzvala žalovanou k platbě poplatku od ledna 2023. Žalovaná poplatek nehradila, za měsíce leden 2023 až červenec 2023 celkem dluží žalobkyni 945 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dopisem ze dne 19. 7. 2023.Žalovaná se od prosince 2022 postupem podle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platných zněních stala poplatníkem televizního poplatku s povinností platit. Svou povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, řádně neplnila a vznikl jí dluh za 7 měsíců v celkové výši 945 Kč. Žalobkyně pak splnila svou zákonnou povinnost, když dopisem ze dne 19. 7. 2023 žalovanou vyzvala k uhrazení dluhu a teprve po poskytnutí dodatečné lhůty se svého práva domáhala u soudu (§ 3 odst. 2, § 6, § 8 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platných zněních). S ohledem na uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení je v souladu s § 1970 obč. zák. stanovena prováděcím předpisem tj. nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Žalobkyni byl v souladu s žalobou přiznán kapitalizovaný úrok z prodlení do dne vyhotovení žaloby, tj. k 15. 11. 2023. , adresa, k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy soud přizná náhradu účelně vynaložených nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch. Procesně úspěšná žalobkyně prokázala, že ve lhůtě 7 dnů před podáním žaloby zasílala žalované výzvu k plnění.Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud , Anonymizováno, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon právní služby, a to návrh ve věci samé podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech. Ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Za výzvu k plnění přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů v žalobkyní prokázané výši 87 Kč.