22 C 49/2024-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 25 087,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o zápůjčce č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni i souhrnný poplatek ve výši 14 298 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 662 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 940 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 6 696 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, souhrnného poplatku a příp. pojištění se žalovaný zavázal uhradit ve 45 týdenních splátkách po 763 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 5. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 6 805 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými v celkové výši 40 627,41 Kč, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 25 087,07 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 443,57 Kč, dlužného souhrnného poplatku ve výši 8 643,50 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 22 346,35 Kč (jedná se o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z celkové dlužné jistiny ve výši 16 443,57 Kč od 3. 5. 2018 do 14. 12. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 833,53 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z celkové dlužné jistiny ve výši 16 443,57 Kč od 27. 11. 2017 do 14. 12. 2022), úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 443,57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 443,57 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , zákaznickou kartu ze dne , datum, , tabulku umoření, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 a předžalobní výzvu ze dne 26. 10. 2023 vč. podacího lístku ze dne 27. 10. 2023.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu 20 000 Kč a souhrnný poplatek v částce 14 298 Kč, tedy celkem částku 34 298 Kč ve 45 týdenních splátkách po 763 Kč a poslední splátku ve výši 726 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 6 805 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně s účinností od 16. 12. 2022 postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno dne 13. 1. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:6. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit ve 45 splátkách 34 298 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o .z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, odměny za zpracování a doručení a částky za administrativní činnost jako celek byly příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 14 298 Kč v projednávané věci činí 71,49 % z poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč a při splatnosti 45 týdnů tak úroková míra poskytnutého úvěru činí 82,61 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB – ukazatel Statistika úrokových sazeb – nové obchody – úvěry, dle které v době uzavření Smlouvy činil obvyklý úrok 9,32 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra přesahuje obvyklý úrok desetinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.7. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o. z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 6 805 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o. z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 13. 1. 2023 výzvu k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů, dne 18. 1. 2023 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o. z., do 30. 1. 2023 měl žalovaný plnit a od 31. 3. 2023 je v prodlení podle § 1 958 o. z.8. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl, když přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky odpovídající dosud nevrácenému bezdůvodnému obohacení žalovaného ve výši 13 195 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě do 30. 1. 2023 prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, ode dne následujícího, tj. od 31. 1. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. Žalobkyně však v žalobě požaduje úrok ve výši 8,05 % ročně a soud se tak od jejího návrhu neodchýlil (výrok I.).9. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III.). Při určení míry úspěchu resp. neúspěchu žalobkyně pak soud upozorňuje na to, že vycházel nikoliv pouze z žalované jistiny, ale i výše požadovaného příslušenství.