23 C 17/2024-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 7 754,10 Kč s příslušenstvím představující žalovaným dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč poskytnuté mu dne 30. 8. 2021 společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na základě předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřené smlouvy, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovaným neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 416,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 223,64 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 748,95 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 254,10 Kč.2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil pouze toliko, že dne 30. 8. 2021 předchůdkyně žalobkyně přikázala ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč.3. Soud však vzdor tvrzení žalobkyně nezjistil, že by žalovaný dne 30. 8. 2021 požádal předchůdkyni žalobkyně o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5 500 Kč s tím, že by žalovaný uvedené peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátil do 29. 9. 2021 či že by žalovaný pro případ včasného nevrácení těchto peněžních prostředků uhradil žalobkyni další jí tvrzené peněžní prostředky, peněžní sankci, jakož i paušální náklady vynaložené na upomínání žalovaného. Z předložených listinných důkazů pak soud učinil rovněž skutkový závěr o tom, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převodu práv domáhat se vůči žalovanému úhrady žalobou nárokovaných peněžních prostředků. Tato skutečnost byla předchůdkyní žalobkyně žalovanému před podáním žaloby oznámena. Nejpozději ke dni 1. 5. 2023 byl žalovaný předchůdkyní žalobkyně (mimo jiné vyzván) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků.4. Podle ustanovení § 1731 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen „nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.5. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.6. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (či jakákoliv jiná smlouva). Přestože žalobkyně v řízení tvrdila, že k uzavření smlouvy o úvěru mělo dojít akceptací žádosti žalovaného o poskytnutí předmětného úvěru, tedy akceptací nabídky žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně, v řízení však žalobkyně dostatečně neprokázala, s jakým obsahem a zda vůbec žalovaný žádost o poskytnutí úvěru (tedy nabídku) vůči předchůdkyni žalobkyně učinil (§ 1731 o. z. a 1732 odst. 1 o. z.). Následkem nesplnění takové povinnosti (povinnosti důkazní) žalobkyně je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci žalobkyní učiněných a z hlediska možného úspěchu ve věci nezbytných skutkových tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.11. S přihlédnutím k ustanovení § 2991 o. z. soud dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, které si bez právního důvodu poskytli, a předchůdkyni žalobkyně, resp. s ohledem na postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 o. z.), žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení žalovanému poskytnutých a podle tvrzení žalobkyně dosud nevrácených peněžních prostředků v souhrnné výši 500,01 Kč.12. Ve vztahu ke splatnosti předmětného nároku vycházel soud ze skutečnosti, že dne 1. 5. 2023 vyzvala předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě projednávaných peněžních prostředků. K datu 2. 5. 2023 tak byl žalovaný v prodlení (§ 570 o. z., § 1958 o. z.) a žalobkyni náleží rovněž úrok z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 8,5 % ročně z částky 500,01 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu žalobkyně zamítl.13. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.