23 C 183/2024-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 23 550 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena na základě žalovaným poskytnutých výpisů z jeho bankovního účtu či výplatních pásek a žalobkyní zjištěných údajů z dostupných relevantních databází. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit úrok ve výši 40 % z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků měsíčně, a to vždy do každého 22. dne v měsíci. Žalobkyně žalovanému dne 23. 12. 2023 poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se však s úhradou předmětného úroku dostal do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků ke dni 24. 4 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě jistiny ve výši 15 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 000 Kč.2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 23. 12. 2023 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=23.12.2023&p_ses_idx=339) soud zjistil, že žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 23. 12. 2023 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.5. Z elektronického dokumentu nadepsaného „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, z elektronického dokumentu nadepsaného „Žádost o spotřebitelský úvěr č. , číslo, “, z elektronických dokumentů nadepsaných „Potvrzení o platbě“, z fotografií občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištěnce, jakož i z listiny obsahující sdělení společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, , soud zjistil, že byl vypracován návrh na uzavření dohody žalobkyně a žalovaného (mimo jiné) o tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč, jakož i že žalovaný žalobkyni tyto peněžní prostředky vrátí a žalobkyni uhradí další peněžní prostředky tak, jak je v předmětném návrhu podrobně specifikovaného. Dne 23. 12. 2023 převedl žalovaný ve prospěch bankovního účtu žalobkyně peněžní prostředky ve výši 1 Kč a žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.6. Z listiny nadepsané „Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“ a z internetové aplikace České pošty s. p. „Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 10. 2023 písemně vyzvala žalovaného (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků, a to do tří dnů.7. Z ostatních důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.8. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.9. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.10. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.11. Podle § 1732 odst. 1 platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.12. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.13. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení15. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.21. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z. a § 2395 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla (vzdor důkazní povinnosti žalobkyně) prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu (§ 551 o. z.).22. Na vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru jí tvrzeného obsahu lze podle tvrzení žalobkyně usuzovat z kopie občanského průkazu žalovaného, z potvrzovací platby žalovaného ve výši 1 Kč provedené ve prospěch bankovního účtu žalobkyně, jakož i z číselného kódu, který žalobkyně odeslala na telefonní číslo žalovaného, a který k elektronickému dokumentu obsahujícímu návrh předmětné smlouvy žalovaný připojil. K uvedeným tvrzením však nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než již zmiňovaný elektronický dokument, fotografie občanského průkazu žalovaného a průkazu pojištěnce a výpis z bankovního účtu z něhož vyplývá, že žalovaný poukázal ve prospěch bankovního účtu žalobkyně dne 23. 12. 2023 peněžní prostředky ve výši 1 Kč. Soud však má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalovaného k uzavření smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze usuzovat pouze z osamoceného písemného návrhu na uzavření této smlouvy, fotografie občanského průkazu a průkazu pojištěnce a skutečnosti, že žalovaný dne 23. 12. 2023 poukázal ve prospěch bankovního účtu žalobkyně peněžní prostředky ve výši 1 Kč. Žalobkyně vzdor svému tvrzení neoznačila žádný důkaz, z něhož by soud mohl usuzovat na jí tvrzenou skutečnost, že žalovaný za účelem stvrzení vážnosti své vůle uzavřít s žalobkyní smlouvu o jí tvrzeném obsahu, opatřil elektronický návrh této smlouvy číselným kódem, který mu právě za tímto účelem poskytla sama žalobkyně.23. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedeného relevantního skutkového (a pro úspěch ve věci stěžejního) tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.24. V souladu se shora popsanými závěry soudu, se skutečností, že z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný na žalobou vznesený nárok žalobkyni cokoliv uhradil, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaný povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu poskytli, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč.25. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní k plnění zahrnující