42 C 175/2024-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 6 720 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 00 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku 16 960 Kč odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč.Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila na dlužné jistině 10 240 Kč.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na společnost , Anonymizováno, poté na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby uhradila žalovaná ještě částku 500 Kč.Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaná se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání jí byly doručeny do vlastních rukou náhradně nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním.Dne , datum, podepsala žalovaná a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, ) smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce (dále jen „Smlouva“), číslo Smlouvy se shoduje s číslem Smlouvy uvedeným v žalobě. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč způsobem, který žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, tj. v hotovosti v částce 10 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku ve výši 16 960 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 206,8% dle Smluvních podmínek.Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně Přílohy ke Smlouvě o postoupení pohledávek - seznam postupovaných pohledávek a včetně Oznámení o postoupení pohledávky od postupitele (společnosti , právnická osoba, ) ze dne 25.6.2015 s dokladem o odeslání oznámení postoupení pohledávky žalované ze dne 23.7.2015 a s potvrzením o úhradě ceny za postoupené pohledávky. Soudu byla dále předložena Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně příslušné části Přílohy č. 1 obsahující seznam postupovaných pohledávek a včetně Oznámení o postoupení pohledávky od postupitele (společnosti , Anonymizováno, .) ze dne 18.9.2018 s dokladem o odeslání oznámení o postoupení pohledávky žalované ze dne 20.9.2018. Z těchto listin soud dovodil, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace ke sporu, když žalobkyně doložila, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z původního věřitele - společnosti , právnická osoba, na společnost , Anonymizováno, a z této společnosti dále na žalobkyni.Z předžalobní upomínky datované dnem 25.4.2024 a z příslušného podacího lístku ze dne 26.4.2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud.4. Při právním posouzení případu se soud nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne , datum, , je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, dále jen „n.o.z.“, aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, dále jen „o.z.“, dle citovaného ustanovení o.z. tedy: „smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 39 o.z.: „Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění v podobě souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky.Posuzovanou Smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnného poplatku ve výši 6 960 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), je svou výší zcela nepřiměřené. Souhrnný poplatek činí cca 69,6 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 53 týdnů (1 rok a 1 týden), roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle Smlouvy 206,8 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce září 2008 pohybovala na úrovni 13,92 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatný právní úkon dle § 39 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčila, tedy neplatná je celá Smlouva.5. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, by tak s ohledem na neplatnost Smlouvy bylo možné posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 451 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.“ Podle § 451 odst. 2 o. z.: „Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ Do podání žaloby však byla oproti jistině úvěru ve výši 10 000 Kč žalovanou vrácena částka vyšší, a to 10 740 Kč, žalovaná tedy není na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacen.Soudu tedy nezbylo, nežli zamítnout žalobu jako celek.Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněné Smlouvy o postoupení pohledávek jsou smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovanou dle ustanovení § 524 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. V souladu s ustanovení § 524 odst. 2 o.z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedených Smluv o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu.6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.