42 C 238/2024-29 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 12 411 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 1 884 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 589 Kč.Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila částku ve výši 22 473 Kč.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou ničeho uhrazeno.Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila a žaloba včetně předvolání k tomuto jednání jí byly doručeny do vlastních rukou náhradně postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“ nejméně 10 dnů přede dnem jeho konání. Soud tedy věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.Dne , datum, podepsala žalovaná a předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, ) smlouvu nazvanou Smlouva o půjčce, varianta REF (dále jen „Smlouva“), číslo Smlouvy se shoduje s číslem Smlouvy uvedeným v žalobě. Uzavření Smlouvy žalobkyně podložila též Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru v rámci Zákaznické karty ze stejného data. Před uzavřením Smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně řádně posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jako důkaz předložila žalobkyně Zákaznickou kartu, ve které příjmy žalované tvoří rodičovský příspěvek ve výši 8 000 Kč a přídavek na dítě v částce 500 Kč měsíčně, předpokládané měsíční výdaje činí 14 556 Kč, další příjmy domácnosti jsou sice uvedeny, ale jejich původ není nijak specifikován a soud k nim tedy nepřihlíží. Žalovaná je podle Karty zákazníka matka s jednou vyživovací povinností, bydlí s rodiči, spotřebitelský úvěr žádá z důvodu neočekávaných výdajů. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč způsobem, který žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy, tj. v hotovosti v částce 19 000 Kč v den podpisu Smlouvy. V souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 15 884 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku ve výši 34 884 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 589 Kč. Roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 224,28%.Z předžalobní upomínky datované dnem 3.6.2023 a z příslušného podacího lístku ze dne 4.6.2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, Oznámení žalované o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 od postupitele včetně podacího lístku ze dne 27.10.2023, ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovanou, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.4. Při právním posouzení případu se soud nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena dne , datum, , je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, dále jen „n.o.z.“, aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, dále jen „o.z.“, dle citovaného ustanovení o.z. tedy: „smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.“ Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 39 o.z.: „Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.“, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění v podobě souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky.5. Posuzovanou Smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnného poplatku ve výši 15 884 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), je svou výší zcela nepřiměřené. Souhrnný poplatek činí cca 83,6 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 60 týdnů (14 měsíců), roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle Smlouvy 224,28 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce prosince 2010 pohybovala na úrovni 12,99 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatný právní úkon dle § 39 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčila, tedy neplatná je celá Smlouva.Žalobkyně nedoložila soudu ani to, zda-li její předchůdkyni řádně prověřila úvěruschopnost žalované, byť s ohledem na datum uzavření Smlouvy o půjčce nebyla tato povinnost ještě zákonem uložena. Celkové měsíční výdaje ve výši 14 556 Kč značně překračují příjmové možnosti žalované. Žalovaná byla v době žádosti o spotřebitelský úvěr matkou pečující o dítě s příjmem 8 500 Kč, o spotřebitelský úvěr žádala s ohledem na neočekávané výdaje, je evidentní, že tak řešila svou tíživou finanční situaci, splátky dlužné jistiny a příslušenství ji však způsobily pouze zhoršení finanční situace. Při sjednávání Smlouvy byly (nebo měly být) na straně předchůdkyně žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, a to s ohledem na její zhoršenou ekonomickou situaci a spotřebitelský úvěr neměl být vůbec poskytnut. Sankce v podobě absolutní neplatnosti Smlouvy o půjčce v případě neprověření úvěruschopnosti žalované ale ze zákona nelze dovodit, neboť zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru nabyl účinnosti až 1.1.2011. Smlouva je však neplatná s ohledem na ustanovení § 39 o.z., jak je uvedeno výše.Podle ustanovení § 524 odst. 1, odst. 2 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a žalobkyně ji doložila včetně seznamu postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované prokazatelně oznámeno postupitelem.6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 451 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.“ Podle § 451 odst. 2 o. z.: „Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“Z provedeného dokazování sice vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, existenci bezdůvodného obohacení na stra