45 C 29/2026-40 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 12 913,90 Kč s příslušenstvím a tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále také jen „, právnická osoba, “), došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále také jen „Smlouva“). Pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byly ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupeny žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.05.2025, se všemi právy s ní spojenými, a to s účinností ke dni 28.05.2025. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno.2. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, , výše uvedenou Smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 691 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 29,97 % ročně, a pojistné ve výši 74 Kč měsíčně. Celkovou částku 19 926 Kč odpovídající součtu jistiny, smluvního úroku a pojištění se žalovaný zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 878 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že na úvěr nebylo plněno v souladu se smluvními ujednáními, využil , právnická osoba, svého práva a od Smlouvy s účinností ke dni 02.06.2024 odstoupil. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil částku 9 862,70 Kč. Žalovaná částka ve výši 12913,90 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 9122,36 Kč, dlužné poplatky ve výši 1000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1500 Kč, dlužné pojistné ve výši 384 Kč, a úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od Smlouvy ve výši 907,54 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 10.10.2025. Ani poté však na svůj dluh ničeho neuhradil.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl k němu řádně a včas předvolán. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému až do výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. První čerpání úvěru proběhlo ve výši 14691 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 29,97 % ročně, dále pojištění ve výši 74 Kč měsíčně. Celkovou částku 19 296 Kč odpovídající součtu jistiny, sjednaného obchodního úroku a pojištění uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 878 Kč. RPSN spotřebitelského úvěru činila 30 %.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.5.2025, včetně přílohy, soud zjistil, že pohledávka ze Smlouvy za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni.7. Z předžalobní upomínky ze dne 10.10.2025, včetně dokladu o doručení zásilky, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě pohledávky.8. Z transakční historie k úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil na pohledávku ze Smlouvy částku celkem 9 862,70 Kč.9. Z odstoupení od smlouvy ze dne 3.5.2024, včetně poštovního podacího archu ze dne 7.5.2024, soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno odstoupení od smlouvy, a byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 12 913,90 Kč.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23.6.2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze Smlouvy z původního věřitele na žalobkyni.11. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že bezdlužnost žalovaného bylo ověřena původní věřitelkou v rejstříku SOLUS, žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 29 000 Kč měsíčně, výdaje ve výši 5000 Kč měsíčně (na bydlení). Původní věřitelka vycházel z kladného rozdílu mezi příjmy a výdaji žalovaného ve výši 24 000 Kč.12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by původní věřitelka před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to, ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.23. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.24. Žalobkyně v projednávané věci netvrdila ani neprokazovala, že by úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru byla původní věřitelkou řádně ověřována, neoznačila ani nepředložila k tomuto svému tvrzení žádný důkaz. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila, natož zda by takové posouzení bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům.25. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti