7 C 161/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. , číslo, ze dne , datum, úvěr ve výši 100 000 Kč, za účelem konsolidace ve Smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 869,10 Kč, a to počínaje dnem 26.07.2021, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 6,9 % ročně. Nedílnou součástí Smlouvy pak je Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky. Žalobce svůj závazek splnil a dne , datum, úvěr žalovanému poskytl, a to bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Žalobce příjmy žalovaného posuzoval na základě potvrzení o výši příjmu. Žalovaný se zavázal pravidelně splácet čerpaný úvěrový rámec, a jelikož tak nečinil, žalobce přistoupil v souladu se smluvním ujednání účastníků dle odst. 13 a 14 Produktových podmínek žalobce k zesplatnění úvěru, když prohlásil úvěr za okamžitě splatný v celé výši ke dni 29.09.2023. Následně opakovaně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky spolu se sjednanými poplatky. Přestože byl žalovaný opakovaně upomínán, dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud učinil následující skutková zjištění, jež ve svém souhrnu odpovídají závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěrový za účelem konsolidace dlužných závazků žalovaného v celkové výši 100 000 Kč, přičemž žalovanému byl tento úvěr poskytnut bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v předepsaných splátkách. Úroková sazba byla sjednána ve výši 6,9 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky (důkaz: smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. , číslo, ze dne , datum, , informace o spotřebitelském úvěru, výpis z úvěrového účtu od června 2021 do ledna 2024, Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky). Žalovaný úvěr čerpal v celkové výši 100 000 Kč (důkaz: výpis z úvěrového účtu z června 2024). Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když vycházel mimo jiné z potvrzení o čistém měsíčním příjmu žalovaného u společnosti , právnická osoba, ve výši 2 534 EUR měsíčně., které žalovaný předložil (důkaz: potvrzení o příjmu žalovaného ze dne 21.05.2021). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, a žalobce proto přistoupil k zesplatnění celkového dluhu ke dni 29.09.2023 (důkaz: Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1.10.2023, včetně poštovního podacího archu ze dne 3.10.2023). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka s výzvou k dobrovolnému plnění (důkaz: výzva k úhradě dluhu ze dne 29.02.2024, včetně poštovního podacího archu ze dne 1. 3. 2024).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Žalovaný sjednaný úvěr čerpal a vznikla mu tak povinnost vrátit poskytnutou jistinu spolu s ujednaným úrokem, a to v dohodnutých splátkách (viz § 2399 odst. 1 o. z.). Na podkladě smluvního ujednání účastníků vznikla žalovanému rovněž povinnost platit ujednané poplatky. Žalobkyně též splnila podmínku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když příjem žalovaného ověřila podle potvrzení zaměstnavatele žalovaného.9. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr dohodnutým způsobem, využil žalobce svého ujednaného oprávnění a prohlásil celý dluh za ihned splatný. Žalovaný tak má povinnost vrátit nesplacenou jistinu úvěru ve výši 74 250,37 Kč, dále spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 177,39 Kč, dále spolu se sjednanými poplatky ve výši 3 545 Kč a konečně také s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 4 465,1 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu po jeho zesplatnění dne 29.09.2023, vzniklo podle ustanovení § 1970 o. z., žalobci rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené a to, že z provedeného dokazování soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaný dlužnou pohledávku žalobci uhradil, či že by dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako zcela důvodné vyhověl. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 519,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 112 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 795,37 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 560 Kč ve výši 2 847,60 Kč.