7 C 23/2024-20 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru, která byla na základě elektronicky adresované žádosti žalovaného a zaplacení registračního poplatku, uzavřena formou elektronické komunikace dne 19.05.223. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 2.000,- Kč v souladu s uzavřenou Smlouvou o úvěru a Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. Smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena formou elektronické komunikace v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. Žalobkyně splnila svůj závazek a poskytla žalovanému úvěr a na jím uvedený bankovní účet. Žalovaný byl povinen a zavázal se vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 2.000,- Kč navýšené o poplatek za poskytnutí finanční částky ve výši 560,- Kč ve sjednaném termínu do 16.06.2023 na účet žalobkyně, ze kterého byly žalovanému převedeny finanční prostředky. Žalovaný však svůj závazek nesplnil a částku ve výši 2.560,- Kč, tj. poskytnuté finanční prostředky ve výši 2.000,- Kč navýšené o poplatek za poskytnutí finanční částky ve výši 560,- Kč ve sjednaném termínu do 16.06.2023 neuhradil a dostal se tak do prodlení s úhradou splatných částek. Podle čl. 11 Smlouvy o úvěru si smluvní strany ujednaly pro případ prodlení žalovaného s placením peněžitých závazků, možnost žalobkyně učinit před případným soudním vymáháním pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, přičemž náklady na toto mimosoudní vymáhání jsou pro účely Smlouvy o úvěru oběma stranami považovány za účelně vynaložené náklady. V tomto případě pověřila žalobkyně mimosoudním vymáháním společnost , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , PSČ: , adresa, , IČ: , IČO, , přičemž hodnota takto účelně vynaložených nákladů odpovídá s ohledem na shora uvedené částce ve výši celkem 1.500,- Kč. Protože žalovaný svoji povinnost vrátit včas a řádně poskytnuté finanční prostředky nesplnil, vyzvala žalobkyně žalovaného výzvou před podáním žaloby ve smyslu ustanovení § 142a , odst. 1) o.s.ř. k zaplacení dlužných částek.Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě listinných důkazů obsažených ve spise zjistil následující skutkový stav věci:Žalobkyně poskytla dne 19.05.2023 žalovanému na jeho bankovní účet částku 2 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni ve lhůtě do 16.06.2023. Mezi účastníky byla dále sjednána povinnost žalovaného uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 560 Kč. Žalovaný své závazky z uzavřené smlouvy řádně a včas nehradil, neboť do dnešního dne neuhradil na svůj duh ničeho. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě celé dlužné částky, přičemž žalovaný poté již žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil.Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 2 560 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v částce 1 500 Kč, které spočívaní v úkonech třetí osoby směřujících k mimosoudnímu vyřešení sporu.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 560 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.