8 C 197/2023-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 945 Kč s úrokem z prodlení v částce 93,70 Kč přestavující nezaplacené televizní poplatky za 11/ 2022 – 5/2023 (135 Kč měsíčně), když v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, se fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášení opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu nereagoval, proto jej žalobkyně zařadila dle citovaného zákona do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Žalovaný se tak stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona a vznikla mu povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně). Žalovaný nedostál své zákonné povinnosti, když za uvedená období televizní poplatky nezaplatil. Podle ust. § 7 odst. 2 zák. 348/2005 Sb. je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek do 13.10.2023 ve výši 93,70 Kč. Svá tvrzení žalobkyně prokazuje listinami připojenými k žalobě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 3. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav odpovídající tvrzením v žalobě. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaný sám nesplnil. Žalovaný byl dle zákonné fikce zařazen do evidence plátců televizního poplatku a od listopadu 2022 mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně splatné vždy 15 dne v měsíci za daný měsíc). Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za období 11/ 2022 – 5/2023 a dluží žalobkyni částku 945 Kč a úroky z prodlení. Na výzvy žalobkyně žalovaný nereagoval a dluh neuhradil. 4. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 3 odst. 4 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit považuje fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni částku 675 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za shora uvedené období. Ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. stanovuje vyvratitelnou právní domněnku. Vazba na připojení k distribuční soustavě elektrické energie je zvolena s ohledem na to, že odběr elektřiny vytváří většinou předpoklad pro provoz rozhlasových a televizních přijímačů a až na výjimky platí pravidlo, kdo odebírá elektřinu, ten má rozhlas a televizi. Pro výjimečné případy odběratelů elektřiny bez rozhlasových či televizních přijímačů je pak otevřen prostor pro prokázání opaku. Žalovaný na výzvu žalobkyně ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nereagoval, proto se ze zákona považuje za poplatníka televizního poplatku a byl žalobkyní od listopadu 2022 zařazen do evidence poplatníků a od tohoto data mu vznikla povinnost televizní poplatky hradit. Protože žalovaný televizní poplatky nehradil, a to ani na základě zaslaných výzev, dostal se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (splatnost poplatku nastala vždy 15. dne v měsíci za daný měsíc), a proto má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše v kapitalizované podobě za období od 16.11.2022 do 13.10.2023 byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, když žalovaná částku skoro celou uhradila, avšak až po podání žaloby, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud Česká televize sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon právní služby, a to návrh ve věci samé podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech, přičemž ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Za výzvu k plnění přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů v žalobkyní prokázané výši 77 Kč Celkem náhrada nákladů řízení činí 577 Kč, čemuž pak odpovídá výrok II. 7. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.