8 C 202/2023-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 945Kč s příslušenstvím představující nezaplacené televizní poplatky za období 11/2022 – 5/2023 (135 Kč měsíčně), když v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, se fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud , Anonymizováno, po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášení opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu nereagovala, zařadila jej žalobkyně dle citovaného zákona do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Žalovaná se tak stala poplatníkem televizního poplatku ze zákona a vznikla ji povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně), které však nedostála.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav odpovídající tvrzením v žalobě. Žalovaná, jakožto odběratelka elektřiny připojená k distribuční soustavě je považována za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, když žalobkyni po její písemné výzvě neoznámila písemným čestným prohlášení opak, byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku a od listopadu 2022 mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za období 11/2022 – 5/2023 (135 Kč měsíčně splatný vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, kdy první platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem), a dluží žalobkyni částku 945 Kč a příslušenství, kdy dluh neuhradila ani k výzvě k úhradě, kterou sjednaná společnost na základě rámcové dohody ze dne 29.4.2022 zaslala žalované dne 8.6.2023. Náklady za zaslání upomínky činí celkem 77 Kč.5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce zejména dle ust. § 3 odst. 4 a § 7 odst. 2, §10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobkyni částku 945Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za shora uvedená období, když dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. se žalovaná považuje za poplatníka televizního poplatku, když nereagovala na výzvu žalobkyně ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení a byla proto žalobkyní od října 2022 zařazena do evidence poplatníků a od listopadu 2022 ji vznikla povinnost televizní poplatky hradit. Protože žalovaná televizní poplatky nehradila, a to ani na základě zaslaných výzev, dostala se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše v kapitalizované výši za období od 16.11.2022 do 13.10.2023 byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za účelné soud shledal i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 77 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, když žalovaná částku skoro celou uhradila, avšak až po podání žaloby, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud , Anonymizováno, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon právní služby, a to návrh ve věci samé podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech, přičemž ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Za výzvu k plnění pak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů v žalobkyní prokázané výši 77 Kč (výrok II) .7. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.