10 C 256/2025-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu ze, Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne , datum, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 2 000Kč, a to s možností opakovaného čerpání a splácení až do výše sjednaného úvěrového limitu. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal hradit úroky ve výši 18,9 % ročně a další poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením svých peněžitých závazků a žalobkyně prohlásila úvěr a další své pohledávky za okamžitě splatné, a to ke dni 1. 6. 2024. Žalovaný dluh neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne , datum, ve spojení s elektronicky uzavřenou Smlouvou o kontokorentním úvěru bylo prokázáno, že se žalobkyně mimo jiné zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše 2 000 Kč s úrokem 18,9 % ročně, kdy RPSN činilo 21,19 %. Žalovaný se zavázal uvedený úvěr splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne žalovaný úvěr využívat s tím, že v případě splacení vždy do jednoho roku je možné úvěr čerpat opakovaně. Výpisy z účtu bylo prokázáno, že konečný zůstatek účtu činil minus 3 515,80 Kč. Výzvou ze dne 13. 4. 2024 bylo prokázáno, že uvedeného dne žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 1 385 Kč Kč s tím, že v opačném případě bude požadovat splacení celého úvěru 3 385 Kč. Výzvou ze dne 12. 6. 2024 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě celé částky 3 598,21 Kč, neboť k úhradě na základě předchozí výzvy nedošlo. Před podáním žaloby pak byl žalovaný vyzván k úhradě dne 20. 1. 2025, jak vyplývá z předložené výzvy z uvedeného data. Z negativního tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že k úhradě ze strany žalovaného nedošlo, když tento nic jiného netvrdil.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalovaný s žalobkyní uzavřel předmětnou smlouvu, dále čerpal kontokorentní úvěr, který dále ani přes opakované výzvy žalobkyně nesplatil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 515,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.