10 C 347/2025-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož mezi původním věřitelem (, právnická osoba, (dříve , právnická osoba, nebo , právnická osoba, ) a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalované celkem 20 000 Kč v platbách 2 000 Kč dne 3. 12. 2023 a 18 000 Kč dne 12. 12. 2023, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Platby byly identifikovány variabilními symboly , var. symbol, . Žalobkyně žalovanou vyzvala k vrácení prostředků dne 20. 6. 2025, žalovaná je však nevrátila.2. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Výpisem z bankovního účtu žalované bylo prokázáno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byly připsány následující částky, a to 2 000 Kč dne 4. 12. 2023 a 18 000 Kč dne 13. 12. 2023. Smlouvami o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka, vč. nároku na vydání bezdůvodného obohacení, byla dále postoupena z původního věřitele , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, a následně na žalobkyni. Doloženým dopisem ze dne 20. 6. 2025, vč. podacího lísku, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Z negativního tvrzení žalobkyně pak bylo prokázáno, že žalovaná na uvedený dluh neuhradila ničeho.5. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, nebyl však prokázán platný právní titul, na základě kterého by měla žalovaná na uvedou částku nárok. Žalobkyni ani přes zaslanou výzvu žalovaná předmětnou částku nevrátila. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši stanovené právním předpisem dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 1. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 20. 6. 2025 zaslala žalované výzvu k plnění, ve které byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů. Dne 1. 7. 2025 tak již nepochybně nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto požadovaného data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.