16 C 273/2025-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 096 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 096 Kč od 29. 4.2024 do zaplacení z titulu postoupené pohledávky od původního věřitele (společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, – dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) mající původ v dlužném pojistném z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Volkswagen Golg, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , za období od 30. 1. 2024 do 28. 4. 2024, kdy pojistná smlouva zanikla ke dni 28. 4. 2024 pro nezaplacení pojistného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z návrhu a z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 10. 2023 pojistnou smlouvu č. , číslo, pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Volkswagen Golg, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , a žalovaný byl povinen uhradit pojistné ve výši 4 484 Kč ročně se čtvrtletní splatností ve výši 1 121, kdy uhradil jen první předepsané pojistné, další pojistné již žalovaný neuhradil. Nezaplacením pojistného došlo k ukončení pojistné smlouvy ke dni 28. 4. 2024, za období od 30. 1. 2024 do 28. 4. 2024 pak dlužné pojistné činí 1 096 Kč, vše splatné dne 28. 4. 202. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval, dluh nehradil. Dne 31. 12. 2018 uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, kdy pohledávky přešly na žalobkyni přičemž předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí z předmětné pojistné smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému v rámci předžalobní výzvy, na kterou nebylo žalovaným reagováno.5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné a podle § 12 písm. e) a § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle § 12 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaniká pojištění odpovědnosti dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného. Podle § 13 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno.6. Na základě doložených důkazu a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužného pojistného dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobkyni částku 1 096 Kč odpovídající neuhrazenému pojistnému za období od 30. 1. 2024 do 28. 4. 2024, tj. do zániku pojistné smlouvy. Z doložených důkazů je zřejmé, že žalovaný jako pojistník uzavřel se žalobkyní pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo povinné ručení, přičemž smlouva zanikla podle § 12 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy z důvodu neplacení pojistného, když byly splněny zákonné požadavky pro zánik pojištění z důvodu nezaplacení pojistného. V daném případě se jedná o pohledávku, která vznikla po zahájení insolvenčního řízení dlužníka (toto je vedeno Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. , spisová značka, , úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením soudu ze dne 7. 1. 2021 a oddlužení dlužníka bylo schváleno usnesením soudu ze dne 10. 1. 2022), resp. po rozhodnutí o úpadku a současně se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 insolvenčního zákona. Proto soud v dané věci rozhodl i přesto, že je dlužník v insolvenčním řízení.7. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla shledána v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá z doložené smlouvy o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní jako postupníkem. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty ve výši 1 096 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakovaně žalobkyní. Z úřední činnosti je soudu známo, že v průběhu posledních let bylo podáno desítky žalob s obdobným obsahem pro shodnou žalobkyni a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin, přičemž současně jde o postoupené pohledávky. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat jí požadované náklady v celé výši.9. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona o. s. ř.10. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.