22 C 132/2025-17 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 915 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, dne 1. 5. 2007 se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, svou povinnost hradit televizní poplatek ve stanovené výši však nesplnil, nezaplatil televizní poplatky za období od května 2022 do září 2024, celkem dluží 3 915 Kč s úrokem z prodlení, který žalobkyně uplatňuje v kapitalizované výši 1 035 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané upomínky.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalovaného je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil.Z provedených důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu shodný s obsahem žaloby, tedy, že žalovaný se od května 2007 přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Poplatek nehradil pravidelně, žalobkyně eviduje nezaplacený předpis za měsíce květen 2022 až září 2024, celkem za tyto měsíce dluží žalobkyni 3 915 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu dopisem ze dne 15. 11. 2024.Žalovaný se jako držitel televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníků televizních poplatků. Svou povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, řádně neplnil a vznikl mu dluh za 29 měsíců v celkové výši 3 915 Kč. Žalobkyně pak splnila svou zákonnou povinnost, když dopisem ze dne 15. 11. 2024 žalovaného vyzvala k uhrazení dluhu a teprve po poskytnutí dodatečné lhůty se svého práva domáhala u soudu (§ 3 odst. 2, § 6, § 8 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platných zněních). S ohledem na uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení je v souladu s § 1970 obč. zák. stanovena prováděcím předpisem tj. nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Žalobkyni byl v souladu s žalobou přiznán kapitalizovaný úrok z prodlení do dne vyhotovení žaloby, tj. k 13. 5. 2025.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy soud přizná náhradu účelně vynaložených nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch. Procesně úspěšná žalobkyně prokázala, že ve lhůtě 7 dnů před podáním žaloby zasílala žalovanému výzvu k plnění. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud Česká televize sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby, a to předžalobní upomínku a návrh ve věci samé podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech. Ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (výrok II.).