23 C 255/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 600 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 2 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 4. 8. 2024. Žalovaná úvěr čerpala, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se do prodlení. Dále se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 600 Kč. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, následně i formou předžalobní upomínky odeslané dne 22. 2. 2025.2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.4. Z listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav. Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut převodem na její bankovní účet, o čemž svědčí předložené potvrzení o provedené platbě od platební brány TheyPay.cz a zpráva banky. Splatnost úvěru byla sjednána do 4. 8. 2024. Ve smlouvě byl sjednán v bodu 2. smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání, kapitalizován částkou 600 Kč. Předžalobní upomínkou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalované jako úvěrované povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky.6. Mezi účastnicemi řízení byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1 % denně z dlužné jistiny, což se promítlo do roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru (RPSN) ve výši 2 355 %. Soud v projednávané věci akceptuje výši úrokové sazby i RPSN, neboť se jedná o specifický typ úvěrového vztahu – tzv. mikroúvěr, poskytovaný v řádu několika tisíc korun na velmi krátkou dobu, přičemž odměna za poskytnutí úvěru je pevně stanovena. Tento přístup je v souladu s judikaturou, např. rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 271/2020-112, odst. 13. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla přislíbené peněžní prostředky, které nebyly dle smlouvy vráceny. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní a existenci žalované pohledávky nijak nezpochybnila.7. Soud v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 konstatuje, že ačkoliv žalobkyně při uzavírání smlouvy důsledně neprověřila úvěruschopnost žalované, nelze bez dalšího uzavřít, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí zdůraznil, že samotné pochybení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezakládá neplatnost smlouvy. Pro závěr o neplatnosti je nezbytné, aby bylo postaveno najisto, že spotřebitel skutečně nebyl schopen úvěr splácet.8. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyni byly přiznány také úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř..9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobce jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) je v podstatě měněn pouze v rozsahu označení žalovaného, označení čísla smlouvy, data sjednání a výše poskytnutého úvěru. Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b AT.