33 C 86/2020-703 — Okresní soud v Sokolově

1. Rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 33 C 86/220-451, soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstaviteli , jméno FO, , zemřelém dne , datum, a výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 66 089,12 Kč, kdy shledal důvody moderačního práva dle § 150 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).2. K odvolání žalované do výroku o nákladech řízení Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. 11 Co 160/2023-503 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., o nákladech řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Odvolací soud vykl soudu prvního stupně, že svoji úvahu o aplikaci § 150 o. s. ř. sdělil účastníků až na jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku, a na kterém byla přítomna pouze žalobkyně a její právní zástupce, kdy neměl k dispozici vyčíslení nákladů řízení žalovanou a za situaci, kdy ani jedna z účastnic nenavrhla pro případ svého neúspěch aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Dále vytkl soudu prvního stupně, že žalovaná ani neměla možnost vyjádřit se k zamýšlené aplikaci § 150 o. s. ř., což kvalifikovaně nemohla učinit ani sama žalobkyně. V důsledku nesprávného postupu soudu prvního stupně se účastnice mohli vyjádřit k postupu soudu až v odvolání a je vyjádření k němu.4. K aplikaci ust. § 150 o. s. ř. odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, konkrétně pod bodem 13 a 14 uvedl: „Součástí úvahy soudu, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu, je posouzení všech okolností konkrétní věci, a to včetně možného dopadu přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u každého účastníka. Nerespektování tohoto pravidla je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (III. ÚS 3125/16)“. Nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu účastníkovi řízení, který měl ve věci úspěch, obstojí z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu, vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže existuje důvod, který je za tímto účelem s ohledem na okolnosti věci způsobilý být hodnocen jako důvod zvláštního zřetele hodný. Jen v takovém případě nedojde vůči tomuto účastníkovi k svévolnému odepření práva na náhradu nákladů řízení podle § 142 občanského soudního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí proto musí vyplývat rozumná úvaha o existenci určitých specifických okolností konkrétní věci, v jejichž důsledku by se uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení neúspěšnému účastníkovi řízení mohlo jevit jako nespravedlivé či nepřiměřeně tíživé. Vlastní posouzení, zda takto vymezený způsobilý důvod skutečně opodstatňuje nepřiznání této náhrady, tedy samotné vážení v kolizi stojících zájmů obou účastníků řízení, jichž se použití § 150 občanského soudního řádu dotýká, již pak závisí na uvážení soudu, který o náhradě nákladů řízení rozhoduje (III. ÚS 132/20)“.5. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nerespektování dlouhodobě konstantní judikaturu Ústavního osudu i Nejvyššího soudu ČR, absenci řádného a přesvědčivého odůvodnění aplikace § 150 o. s. ř., tedy úvahy o tom, zda z okolností konkrétní věci, lze usuzovat na výjimečný případ, u kterého existují důvody hodné zvláštního zřetele. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně zabývat se všemi okolnosti konkrétní věci, přístupem účastníků a jejich chováním a postoji v době před zahájením řízení a v průběhu řízení, včetně možného dopadu přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u každé z účastnic.6. Soud prvního stupně v rozsudku ze dne 16. 5. 2023 shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. zejména ve zjištěné a prokázané skutečnosti, že žalobkyně se o zůstavitele dlouhodobě starala, navštěvovala jej v nemocnici, byla vypravitelkou pohřbu a uhradila náklady na pohřeb. Žalobkyně byla subjektivně přesvědčena o tom, že byla družkou zůstavitele a sdílela se zůstavitelem společnou domácnost, ale v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzenému vedení společné domácnosti.7. Odvolací soud tyto okolnosti z hlediska splnění předpokladů pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. označil za nevýznamná (viz bod 17 usnesení odvolacího soudu).8. Usnesením ze dne 3. 5. 2024, č. j. 33 C 86/2020-521 soud rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 138 954, 24 Kč podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V pořadí druhým rozhodnutím o nákladech řízení soud vyloučil aplikaci § 150 o. s. ř., když žalobkyně přes výzvu soudu nevznesla žádná další tvrzení, která by mohla aplikaci ust. § 150 o. s. ř. ovlivnit. Přitom vycházel z Nálezu Ústavního soudu III. ÚS 3517/22, ve kterém je uvedeno, že spočíval-li důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. pouze v jakési „lítosti“ soudu nad účastníkem, který neunesl žalobní břemeno, když se mu coby žalobci nepodařilo prokázat jeho žalobní tvrzení, je takové posouzení neberoucí naopak v potaz situaci druhého účastníka, proti kterému byla žaloba podána, zcela mimo možnosti, jež soudu moderační právo přiznává. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně i žalovaná odvolání.9. Odvolání žalované směřovalo co do výše přiznané náhrady nákladů řízení, odvolání žalobkyně naopak směřovalo proti tomu, že soud upustil od aplikace ust. § 150 o. s. ř. Žalobkyně namítala, že jsou u ní dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání (nebo alespoň snížení) náhrady nákladů řízení, když žalobkyně je důchodkyně, žije sama a sama také hradí náklady na domácnost, které za života zůstavitele byly hrazeny společně. Aby mohla pokrýt své životní náklady musí, ač dosáhla důchodového věku, alespoň brigádně pracovat. Dále uvedla, že nemá úspory, úspory, které měla průběžně použila na úhradu právního zastoupení v tomto sporu. Má vážné zdravotní problémy, které jí limitují v běžném životě, a které jí znemožňují pokračovat v práci. Částka stanovená na nákladech řízení by pro ni byla likvidační. Dále poukázala na vztah se zůstavitelem, kdy z původně přátelského vztahu se vyvinul bližší a hlubší vztah, starala se o něj pečovala o společnou domácnost, navštěvoval jej v nemocnici i v LDN, byla a je přesvědčena, že byla družkou zůstavitele, a že sdíleli společnou domácnost. Naopak žalovaná se o zůstavitele nijak nezajímala, o vztahu žalobkyně a zůstavitele ničeho nevěděla, přesto žalobkyni označovala za placenou pečovatelku. Uvedl, že byla obviněna z podezření z krádeže peněz a bylo ji vyhrožováno trestním oznámením. V odvolání navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soud prvního stupně a rozhodl tak, že náklady řízení nebudou žalované přiznány, případně aby náhrada nákladů řízení byla přiznána ve výši 50 %.10. Na to reagovala žalovaná, je žalobkyně je ta, kdo zahájil spor a spor prohrál, a tedy majetkové poměry žalované by neměla hrát jakoukoliv roli při rozhodování o nákladech řízení. Namítala, že žalobkyně nepožádala o osvobození od soudních poplatků, ani o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. a přesto, že ani nežádala o moderaci nákladů řízení, a soud v rozporu se zákonem náhradu nákladů moderoval. Dále namítala, že tvrzená nemajetnost žalobkyně se nezakládá na pravdě., když žalobkyně byt, ve kterém bydlí formálně přepsala na dceru po smrti zůstavitele si pořídila nové auto Škoda Yeti a po vynesení prvního rozhodnutí ve věci sama kontaktoval zástupce žalované, aby obratem uhradila náklady řízení.11. K odvolání žalované i žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 30. 8. 2024, č. j. 11 Co 120/2024-577 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.12. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že nerespektoval jeho závazný pokyn zabývat se posouzením všech okolností dané věci, předně majetkovými, sociálními, osobními a dalšími poměry obou účastnic řízení, dále tím, jaký dopad by aplikace § 15 o. s. ř. měla na poměru každé z účastnic a přístupem, chováním a postoji každé z účastnic jak v předprocesním stádiu sporu, tak po jeho zahájení.13. V civilním sporném řízení je náhrada nákladů řízení ovládána zásadou úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ustanovení § 150 o. s. ř má podle judikatury Ústavního soudu sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy k dosažení spravedlnosti mezi účastníky.14. Náhrada nákladů řízení o určení dědického práva podléhá zásadě úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Ve sporných řízeních je potencionální neúspěch ve věci „rizikem“ podané žaloby, které nese žalobce. Podle výsledku řízení by právo na náhradu nákladů řízení svědčilo žalované.15. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně ná