45 C 204/2025-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedla, že dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, (dále také jen „smlouva“) na základě které zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (dále také jako „kontokorent“) až do sjednaného limitu ve výši 15 000,00 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý Kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle Smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila. V souladu se Smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu banky ze dne 01.08.2024, v níž banka současně vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 16 683,38 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), dále žalobkyně požaduje smluvní úrok, a zákonný úrok z prodlení z jistiny pohledávky. Žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. Na svůj dluh však ani poté ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, a žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán, když předvolání k jednání soudu mu bylo řádně doručeno dne 11.8.2025. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud ve věci zjistil z provedených důkazů následující skutečnosti.5. Z výpisu z účtů žalovaného za období od 1.5.2023 do 30.6.2023 soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru měla přehled o příjmech a výdajích žalované.6. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 15 000 Kč, úroková sazba činila 18,9 % ročně, a RPSN 23,62 %. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 1 roku od počátku čerpání úvěru.7. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3.8.2024 včetně dodejky soud zjistil, že žalované bylo oznámeno, že dluh ve výši 17 427,52 Kč je ke dni 3.8.2024 po splatnosti, a že tento má neprodleně uhradit s tím, že pokud tuto částku neprodleně neuhradí, je tato výzva též výpovědí smlouvy o sporožirovém účtu a všech souvisejících služeb.8. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 12.3.2025, včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění k 1.8.2024 úvěru s tím, že požaduje zaplacení dlužné částky do pěti dnů od odeslání výzvy.9. S ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.10. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o kontokorentním(spotřebitelském) úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splatit spolu s úroky z úvěru, a to do 1 roku od počátku čerpání úvěru. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy porušila, když se dostala do nepovoleného debetu a úvěr nesplatila ve lhůtě stanovené v úvěrové smlouvě. Vzhledem k tomu, že žalovaní dlužnou částku neuhradila ani na základě písemné upomínky, žalobkyně s účinností ke dni 1.8.2024 zesplatnila celou jistinu úvěru v souladu s čl. 13.3. všeobecných úvěrových podmínek. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně z výpisu z účtu žalované, který měl u ní veden za období od května do června 2023. Dále žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, a z informací CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované.11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V daném případě je totiž nepochybné, že mezi účastníky byla sjednáno podle § 2395 o.z. a smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit řádně a včas, a to do 1 roku od poskytnutí úvěru. Žalovaná však svou povinnost ze smlouvy nesplnila, když úvěr řádně a včas neuhradila. Žalobkyně následně využila svého práva ze smlouvy a úvěr zesplatnila, a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná však dlužnou částku ani poté neuhradil. Zároveň žalobkyně prokázala, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení splatného dluhu žalované i právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch a současně doložila, že žalované zaslala ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění v požadované výši. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby celkem ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč), 3 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta celkově ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit vyhlášky a dále 21% náhrada DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyn