45 C 278/2025-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedla, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, , se žalovanou smlouvu o účtu č. , číslo, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále dne , datum, se žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále také jen „smlouva o úvěru“) na základě které zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (dále také jako „kontokorent“) až do sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý Kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle Smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila. V souladu se Smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu banky ze dne 01.08.2024, v níž banka současně vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to súčinností ke dni 01.12.2024. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 01.12.2024, celkem 6.329,74 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 5.745,25 Kč, úroku z úvěru do 01.12.2024 ve výši 295,45 Kč, úroku z prodlení do 01.12.2024 ve výši 289,04 Kč. Žalovaný byl vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 08.04.2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z výpisu z účtů žalovaného za období od 1.3.2021 do 31.5.2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla před poskytnutím úvěru (, datum, ) přehled o měsíčních příjmech a výdajích žalovaného.6. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč, úroková sazba činila 18,9 % ročně, a RPSN 21,15 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 1 roku od počátku čerpání úvěru.7. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byl zřízen původní věřitelkou účet č. , č. účtu, .8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě, a oznámení o postoupení pohledávky, soud zjistil, že pohledávky ze Smlouvy za žalovaným byly původní věřitelkou postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.9. Z předžalobní výzvy ze dne 8.4.2025, včetně podacího lístku z téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě pohledávky.10. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V daném případě bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o kontokorentním(spotřebitelském) úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splatit spolu s úroky z úvěru, a to do 1 roku od počátku čerpání úvěru. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy porušil, když se dostala do nepovoleného debetu a úvěr nesplatil ve lhůtě stanovené v úvěrové smlouvě. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradila ani na základě písemné upomínky, právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 1.8.2024 zesplatnila celou jistinu úvěru v souladu s čl. 13.3. všeobecných úvěrových podmínek. Následně byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena právní předchůdkyní žalobkyně žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného, který měl u ní veden za období od 1.3.2021 do 31.7.2024.11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V daném případě je totiž nepochybné, že mezi účastníky byla sjednáno podle § 2395 o.z. a smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit řádně a včas, a to do 1 roku od poskytnutí úvěru. Žalovaný však svou povinnost ze smlouvy nesplnil, když úvěr řádně a včas neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně následně využila svého práva ze smlouvy a úvěr zesplatnila, a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však dlužnou částku ani poté neuhradil. Zároveň žalobkyně prokázala, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně prokázala, že pohledávka za žalovaným jí byla postoupena podle § 1879 na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení splatného dluhu žalované i právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši