45 C 308/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky a jejího příslušenství. Žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o povoleném přečerpání č. , číslo, (dále také jen „smlouva“) na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat realizací plateb a výběrů ze svého osobního účtu , Anonymizováno, , č.ú.: , č. účtu, , vedeném u žalobkyně. Tento svůj závazek žalobce ke dni , datum, splnil. Žalovaný se zavázal zejména nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu dle Smlouvy a plnit veškeré své závazky z této Smlouvy vyplývající, tj. zejména řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky, na něž má Banka nárok podle Smlouvy nebo Podmínek, a dále zajistit na svém účtu ke konci zúčtovacího cyklu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru z povoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení dle Podmínek. Úroková sazba byla stanovena dle ceníku, přičemž ke dni uzavření smlouvy činila 18,90 % ročně. Žalovaný překročil úvěrový limit, nezajistil dostatek prostředků k pokrytí transakce a dostal se tak do nepovoleného debetního zůstatku, využil žalobce svého výše uvedeného práva dle Podmínek a od Smlouvy odstoupil, a todopisem adresovaným žalovanému, čímž se stal dluh splatným ke dni 11.04.2024. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 25 770,00 Kč tvořeného rozdílem mezi čerpanými prostředky a vklady žalovaného, dlužný smluvní úrok, a zákonný úrok z prodlení z jistiny pohledávky. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. Na svůj dluh však ani poté ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil z provedených důkazů následující skutečnosti.5. Z výpisu z účtu žalovaného za období od prosince 2019 do července 2022 soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného.6. Ze smlouvy o vedení účtu u , Jméno žalobkyně, . ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byl dne , datum, zřízen účet u žalobkyně.7. Ze smlouvy o povoleném přečerpání ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč, úroková sazba nila 18,9 % ročně, a RPSN 24,28 %. Žalovaný se zavázal zejména nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu dle Smlouvy a plnit veškeré své závazky z této Smlouvy vyplývající, tj. zejména řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky.8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 11.4.2024 včetně podacího soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno, že dluh ve výši 4 939,73 Kč je ke dni 11.4.2024 po splatnosti, a že tento má uhradit do 7 dnů od doručení výzvy s tím, že pokud tuto částku do stanoveného termínu neuhradí, žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupí a bude požadovat po žalovaném zaplacení celé dlužné částky s příslušenstvím.9. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 3.7.2025, včetně podacího archu z 4.7.2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru s tím, že požaduje zaplacení dlužné částky 42036,70 Kč, a to do 7 dnů od odeslání výzvy.10. S ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o povoleném přečerpání, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet spolu s úroky z úvěru. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy záhy po uzavření smlouvy porušil, když překročil úvěrový limit, nezajistil dostatek prostředků k pokrytí transakce a dostal se tak do nepovoleného debetního zůstatku. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě písemné upomínky, žalobkyně s účinností ke dni 11.4.2024 zesplatnila dle podmínek. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně z výpisu z účtu žalovaného, který měl u ní veden za období od 2.12.2018 až do doby poskytnutí úvěru. Žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 25 770,00 Kč s příslušenstvím.12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V daném případě je totiž nepochybné, že mezi účastníky byla sjednána podle § 2395 o.z. a smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však svou povinnost ze smlouvy nesplnil, když nehradil splátky úvěru řádně a včas. Žalobkyně následně využila svého práva ze smlouvy a úvěr zesplatnila, a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však dlužnou částku ani poté neuhradil. Zároveň žalobkyně prokázala, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení splatného dluhu žalovaného i právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 2 o.s.ř., na jejichž základě žalobci jako účastníku ve sporu úspěšnému přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. K těmto nákladům patří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 031 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a DPH 21 % z těchto částek ve výši 315 Kč, tedy celkem 2846 Kč.