8 C 138/2025-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 945 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 16. 5. 2024 do 11. 5. 2025 částkou 93 Kč představující nezaplacené televizní poplatky žalovaného (jakožto poplatníka ) za období 5/2024 – 11/2024 (135 Kč měsíčně) za vlastnictví televizního přijímače v místě jeho bydliště , adresa, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.3. Soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače v místě jeho bydliště , adresa, , čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1.10.2022. Za období 5/2024 – 11/2024 vzniklou povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně splatný vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, kdy první platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem) však neplnil, vznikl mu proto dluh celkem ve výši 945 Kč, kdy dluh neuhradil ani k výzvě k předžalobní žalobkyně4. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 3 odst. 2 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaný ke dni podání žaloby dlužil žalobkyni částku 945 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za předmětné období, neboť v uvedeném období byl v evidenci poplatků a byl proto ve smyslu §3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinen za uvedené období poplatky uhradit. Vzhledem k neuhrazení poplatků ani po provedené výzvě je pak uplatněný nárok dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (splatnost viz předchozí odstavec), má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž kapitalizovaná výše za období od 16. 5. 2024 do 11.5.2025 byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě po zohlednění jejího částečného zpětvzetí vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud , žalobkyně, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby, kdy celkem náhrada nákladů řízení činí 600Kč, čemuž pak odpovídá výrok II.6. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.