8 C 149/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 915 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 16. 5. 2022 do 21. 5. 2025 částkou 1 047 Kč představující nezaplacené televizní poplatky žalované (jakožto poplatníka ) za 5/2022 – 9/2024 (135 Kč měsíčně) za vlastnictví televizního přijímače v místě jejího bydliště na adrese , adresa, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.3. Soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalovaná se stal držitelem televizního přijímače v místě jeho bydliště , adresa, , čímž ji ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 30.6.2020. Za období 5/2022 – 9/2024 vzniklou povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně splatný vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, kdy první platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem) však neplnila, vznikl ji proto dluh celkem ve výši 3915 Kč, který neuhradila ani k předžalobní výzvě ze dne 15.11.20244. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 3 odst. 2 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaná ke dni podání žaloby dlužila žalobkyni částku 3915Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za předmětné období, neboť v uvedeném období byla v evidenci poplatků u žalobkyně a byla proto ve smyslu §3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinna za uvedené období poplatky uhradit. Vzhledem k neuhrazení poplatků ani po provedené výzvě je pak uplatněný nárok dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. důvodný. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (splatnost viz předchozí odstavec), má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž kapitalizovaná výše za období od 16. 5. 2022 do 21. 5. 2025 byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě po zohlednění jejího částečného zpětvzetí vyhověl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud , žalobkyně, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby, kdy celkem náhrada nákladů řízení činí 600Kč, čemuž pak odpovídá výrok III.6. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.