8 C 151/2025-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 295 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 16. 7. 2023 do 19. 4. 2025 částkou 363 Kč představující nezaplacené televizní poplatky žalované (jakožto poplatníka ) za období 7/2023 – 11/2024 (135 Kč měsíčně) za vlastnictví televizního přijímače v místě jejího bydliště , adresa, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.4. Soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalobkyně kontrolou záznamů odběratelů elektrické energie s databází plátců televizních poplatků zjistila, že žalovaná v místě jejího bydliště (, adresa, ) odebírá elektrickou energii a že by mohla vlastnit i televizní přijímač. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k přihlášení do evidence plátců televizního poplatku výzvou ze dne 17.10.2022., nebo nechť uvede skutečnosti, které by vylučovaly vznik zákonné povinnosti hradit televizní poplatky, vše ve lhůtě 30 dnů od ode dne doručení této výzvy, jinak bude zařazena do evidence plátců televizního poplatku. Žalovaný na výzvu nereagovala, žalobkyně proto žalovanou dle zákonné fikce zařadila do evidence plátců televizního poplatku, přičemž za období 7/2023 – 11/2024 ji vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně splatné vždy 15 dne v měsíci za daný měsíc). Žalovaná za uvedené období nezaplatila televizní poplatky a dluží žalobkyni částku 2 295 Kč a úroky z prodlení. Na další výzvy žalovaná nereagovala a dluh neuhradila.5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 3 odst. 4 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit považuje fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.6. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobkyni částku 2 295 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za shora uvedené období. Ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. stanovuje vyvratitelnou právní domněnku. Vazba na připojení k distribuční soustavě elektrické energie je zvolena s ohledem na to, že odběr elektřiny vytváří většinou předpoklad pro provoz rozhlasových a televizních přijímačů a až na výjimky platí pravidlo, kdo odebírá elektřinu, ten má rozhlas a televizi. Pro výjimečné případy odběratelů elektřiny bez rozhlasových či televizních přijímačů je pak otevřen prostor pro prokázání opaku. Žalovaná na výzvu žalobkyně ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nereagovala, proto se ze zákona považuje za poplatníka televizního poplatku a byla žalobkyní od 7/2023 zařazena do evidence poplatníků a od tohoto data ji vznikla povinnost televizní poplatky hradit. Protože žalovaná televizní poplatky nehradila, a to ani na základě zaslaných výzev, dostala se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (splatnost poplatku nastala vždy 15. dne v měsíci za daný měsíc), a proto má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše v kapitalizované podobě za období od 16.7.2023 do 19.4.2025 byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. V tomto ohledu lze vycházet ze závěrů Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud , žalobkyně, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené.8. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.