10 C 11/2026-35 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se domáhá zaplacení dlužného nájemného a bezdůvodného obohacení za užívání bytu, který žalovaný nadále obývá po skončení nájemního vztahu. Tvrdí, že nájem trval do 31. 5. 2023 a poté žalovaný byt užívá bez právního důvodu. Žalovaný podle žalobce dluží úplatu za období od 07/2023 do 07/2025 v celkové výši 122 835 Kč, přičemž byla započtena kauce 8 000 Kč a přeplatky z vyúčtování služeb za roky 2023 a 2024. Žalobce uvádí, že struktura nájemného a záloh byla určena evidenčními listy z let 2020 a 2023. Žalovaný přes opakované výzvy, včetně předžalobní, na dlužné částky nereagoval a již probíhá řízení o vyklizení bytu. V průběhu řízení dále žalobce doložil uznání dluhu ze strany žalovaného.2. Žalobce dále vzal podanou žalobu částečně nazpět, proto soud řízení v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil ve výroku I.3. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Uznáním dluhu bylo prokázáno, že žalovaný dne 26. 2. 2026 uznal předmětný dluh ve výši 122 835 Kč na nájemném a službách souvisejících s užíváním bytu č. 26 na adrese , adresa, , co do důvodu i výše, přičemž uvedené uznání obsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Z předžalobní výzvy bylo prokázáno, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě uvedené částky nejpozději do 30. 8. 2025. Z negativního tvrzení žalobce vzal soud za prokázané, že dlužná částka ze strany žalovaného uhrazena nebyla.5. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.6. Podle ustanovení § 2295 občanského zákoníku pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.7. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalovaný dluh písemně uznal, čímž založil vyvratitelnou domněnku, že dluh v rozsahu uznání trval. V daném řízení pak žalovaný neuvedl na svoji obranu ničeho, co by nárok žalobkyně vyvracel. Pokud jde o úroky z prodlení, ty soud na základě uvedených ustanovení přiznal od požadovaného dne na základě předžalobní výzvy.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 599,47 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 914 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 835 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání) a částky 3 010 Kč za jeden úkon (sepis jednoduché předžalobní výzvy) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady cestovních výdajů v souvislostí s účastí u jednání dne 12. 3. 2026 na trase , adresa, a zpět, celkem 60 km vozidlem Volvo 8,8 l benzínu na 100 km ve výši 537 Kč a náhradou za promeškaný čas strávený cestou ve výši 2 x 150 Kč, tj. 300 Kč, a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 707 Kč ve výši 4 978,47 Kč.