10 C 2/2026-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 936 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že strany uzavřely pojistnou smlouvu s číslem , anonymizováno, . Smlouva se kromě obecné úpravy řídí úpravou dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále se smlouva řídí i Všeobecnými pojistnými podmínkami a smluvními podmínkami dalšími. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 19. 1. 2024. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky MERCEDESBENZ, typ ML 350, registrační značky , SPZ, . Předmětem smlouvy bylo „, Anonymizováno, “. První pojistné bylo sjednáno ve výši 2 843 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce kvartální. Pojistné bylo splatné v první den příslušného pojistného období, když výše dalších předepsaných pojistných se mohla měnit, a to zejména s ohledem na zákonné ust. § 3b zákona č. 168/1999 Sb., a dále i s ohledem na stav trhu. O případné úpravě výše pojistného byla žalovaná vyrozuměna dopisem. Pojištění zaniklo dne 22. 7. 2024 v souladu s ust. § 12 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., z důvodu marného uplynutí 30denní lhůty. Při zániku pojištění má žalobkyně právo na zaplacení dlužného pojistného za dobu platnosti pojistné smlouvy, kdy nebylo pojistné hrazeno, a to jako poměrnou část sjednaného pojistného. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno, je od 19. 4. 2024 do 22. 7. 2024, když ale dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., náleží pojistiteli, tedy žalobkyni, pojistné až do konce kalendářního měsíce, tedy až do 31. 7. 2024. Žalobkyně nicméně požaduje poměrnou část pojistného pouze za skutečnou dobu trvání pojištění – tj. do jeho zániku 22. 7. 2024. Žalobkyně dále požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši, který však kapitalizovala, když žalobkyně tento úrok nárokuje ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastnice řízení na základě výzvy soudu svým postojem daly najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice se práva účasti na projednávání věci vzdaly, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně se žalovanou dne , datum, uzavřela pojistnou smlouvu dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla MERCEDESBENZ ML 350, RZ , SPZ, . Pojistná smlouva se dále řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami žalobkyně. Celkové roční pojistné bylo sjednáno ve výši 11 604 Kč, první pojistné bylo sjednáno v částce 2 843 Kč. Dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužného pojistného s upozorněním na možnost zániku pojištění pro nezaplacení. Následně pojištění zaniklo k 22. 7. 2024, na což byla žalovaná upozorněna oznámením o zániku pojištění. Žalobkyně žalovanou o doplacení pojistného za dobu trvání pojištění upomínala dále i předžalobní výzvou právního zástupce ze dne 21. 11. 2024 zaslanou doporučeně poštou. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu, podle níž žalovanému vznikla povinnost předpokládaná též § 3 odst. 4 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), hradit sjednané pojistné. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužného pojistného za období, po které pojistná smlouva trvala, a to včetně úroků z prodlení, které jsou žádány za období, kdy již žalovaný byl v prodlení s placením, a ve výši, která odpovídá výši dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 936 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.