10 C 32/2026-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 352 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že strany uzavřely pojistnou smlouvu s číslem , anonymizováno, . Smlouva se kromě obecné úpravy řídí úpravou dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále se smlouva řídí i Všeobecnými pojistnými podmínkami a dalšími smluvními podmínkami. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 21. 3. 2024. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky ŠKODA, typ FABIA, registrační značky , SPZ, . Předmětem smlouvy bylo „, Anonymizováno, “. První pojistné bylo sjednáno ve výši 1 323 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce kvartální. Pojistné bylo splatné v první den příslušného pojistného období, když výše dalších předepsaných pojistných se mohla měnit. O případné úpravě výše pojistného byla žalovaná vyrozuměna dopisem. Pojištění zaniklo dne 23. 9. 2024 z důvodu marného uplynutí 30denní lhůty. Při zániku pojištění má žalobkyně právo na zaplacení dlužného pojistného za dobu platnosti pojistné smlouvy, kdy nebylo pojistné hrazeno, a to jako poměrnou část sjednaného pojistného. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno, je od 21. 6. 2024 do 23. 9. 2024, když ale dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. náleží pojistiteli, tedy žalobkyni, pojistné až do konce kalendářního měsíce, tedy až do 30. 9. 2024. Žalobkyně nicméně požaduje poměrnou část pojistného pouze za skutečnou dobu trvání pojištění – tj. do jeho zániku 23. 9. 2024. Žalobkyně dále požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši, který však kapitalizovala, když tento úrok nárokuje ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně s žalovanou na základě návrhu ze dne , datum, uzavřela pojistnou smlouvu dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ŠKODA FABIA, VIN , VIN kód, . Pojistná smlouva se dále řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami žalobkyně. Celkové roční pojistné bylo sjednáno ve výši 5 292 Kč, první pojistné bylo sjednáno v částce 1 323 Kč. Dopisem ze dne 5. 8. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužného pojistného ve výši 1 623 Kč s upozorněním na možnost zániku pojištění pro nezaplacení. Následně pojištění zaniklo k 22. 9. 2024, na což byla žalovaná upozorněna dopisem ze dne 24. 9. 2024. Žalobkyně žalovanou o doplacení pojistného za dobu trvání pojištění upomínala dále předžalobní výzvou právní zástupkyně ze dne 29. 1. 2025 zaslanou doporučeně poštou. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu, podle níž žalované vznikla povinnost předpokládaná též § 3 odst. 4 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), hradit sjednané pojistné. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužného pojistného za období, po které pojistná smlouva trvala, a to včetně úroků z prodlení, které jsou žádány za období, kdy již žalovaná byla v prodlení s placením, a ve výši, která odpovídá výši dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 352 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.