10 C 36/2026-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku s příslušenstvím, uvedenou ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „ZRTP“), je stanovena povinnost k placení rozhlasového poplatku. Měsíční výše rozhlasového poplatku za jeden rozhlasový přijímač činila do 30. 4. 2025 částku 45 Kč a počínaje 1. 5. 2025 činí částku 55 Kč. Žalovaný se stal poplatníkem rozhlasového poplatku s účinností od , datum, s povinností platit rozhlasové poplatky za přihlášený rozhlasový přijímač. Poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více, včetně rozhlasového přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Jeli poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalovaný si s žalobcem sjednal měsíční periodicitu plateb a také rozhlasové poplatky po určitou dobu řádně hradil, posléze rozhlasové poplatky hradit přestal, přestože byl žalobcem opakovaně upomínán. Žalovaný nehradil rozhlasové poplatky v období od 1. 12. 2022 do 30. 11. 2025. Dne 28. 8. 2024 žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužných rozhlasových poplatků, žalovaný však nezaplatil ničeho.2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka za vymezené období byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobcem uplatněný nárok.3. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.4. Z předložených listin soud zjistil, že žalovaný se dne , datum, přihlásil jako poplatník rozhlasového poplatku, kdy uvedl jeden provozovaný rozhlasový přijímač. S žalobcem byla sjednána měsíční perioda plateb poplatku. Výše rozhlasového poplatku v rozhodném období činila do 30. 4. 2025 měsíční částku 45 Kč a následně od 1. 5. 2025 částku 55 Kč. Celkem tedy žalovaný žalobci za období od 1. 12. 2022 do 30. 11. 2025 neuhradil částku 1 690 Kč. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě této částky předžalobní výzvou, ten ji však neuhradil. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 1 690 Kč za období od 16. 12. 2022 do 30. 11. 2025 činí 351,85 Kč.5. Žalovanému vznikla poplatková povinnost k hrazení rozhlasových poplatků dle § 3 ZRTP. Podle něj platí, že poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Výše rozhlasového poplatku činí podle § 6 ZRTP měsíčně 45 Kč, respektive od 1. 5. 2025 částku 55 Kč. Protože žalobce prokázal existenci pohledávky, soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí vyhověl v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobci řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého jdeli o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.