10 C 91/2026-23 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhá, aby jí žalovaný uhradil částku 9 544 Kč, kterou vynaložila na léčení poškozeného , jméno FO, , jenž utrpěl zranění v důsledku fyzického napadení žalovaným. Žalovaný byl za tento útok pravomocně uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, když dne , datum, v 18:30 hod. v , adresa, poškozeného udeřil pěstí, čímž mu způsobil zranění spočívající ve zlomenině nosu, která si vyžádala lékařské ošetření na chirurgickém oddělení v , právnická osoba, . Náklady na zdravotní péči byly vyčísleny na základě vyúčtování poskytovatelů zdravotních služeb a odborného posouzení revizního lékaře, přičemž žalobkyně tyto náklady uhradila. Tvrdí, že mezi jednáním žalovaného a poskytnutou zdravotní péčí existuje příčinná souvislost. Kromě náhrady nákladů léčení žalobkyně požaduje také náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 350 Kč za tři úkony, konkrétně převzetí a přípravu věci, výzvu k plnění a podání návrhu ve věci samé.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Sdělením PČR, Krajské ředitelství policie , Anonymizováno, kraje a blokovou pokutou bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil přestupku tím, že dne , datum, okolo 18:30 hod. v , adresa, u vodotrysku fyzicky napadl poškozeného , jméno FO, a to tím způsobem, že mu dal pěstí do obličeje, čímž mu způsobil zranění spočívající v otoku a hematomu nosu. Poškozený byl následně téhož dne ošetřen v , právnická osoba, na chirurgickém oddělení. Vyúčtováním zdravotní péče k náhradě za léčení bylo prokázáno, že ve věci úrazu ze dne , datum, byl , jméno FO, převezen ZZS do nemocnice, převzat na urgentním příjmu, proveden RTG hlavy a ošetření na chirurgickém oddělení, kde byla dále zjištěna zlomenina nosních kostí (zavřená), kdy za tyto úkony bylo žalobkyní uhrazeno 9 544,09 Kč. Výzvou ze dne 21. 10. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětné částky, a to do patnácti dnů. Z negativního tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, že uvedená částka nebyla uhrazena, kdy žalovaný tuto skutečnost nijak nerozporoval.4. Podle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen „nařízení č. 351/2013 Sb.“), výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.7. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno pravomocné rozhodnutí správního orgánu, podle kterého se žalovaný dopustil protiprávního jednání vůči pojištěnci žalobkyně, a dále byla doložena výše nákladů na léčení poškozeného, které žalobkyně uhradila, rozhodl soud tak, že v souladu s citovaným ustanovením zákona o veřejném zdravotním pojištění uložil žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady ve lhůtě stanovené § 160 o. s. ř. Dále soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného o zaplacení vyzývala výzvou ze dne 21. 10. 2025 se lhůtou k plnění do patnácti dnů, žalovaný však úhradu neprovedl a je tedy zřejmé, že nejpozději 14. 11. 2025 se dostal do prodlení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Pokud žalobkyně požadovala náhradu nákladů ve výši soudního poplatku a dále částky 1 350 Kč s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, pak soud v této věci není tímto rozhodnutím vázán a s jeho závěry se neztotožňuje. Soud je toho názoru, že zákon v žádném ustanovení negarantuje stejnou výši náhrady hotových výdajů zastoupeného i nezastoupeného účastníka, což explicitně vyplývá ze zákonného odkazu § 151 odst. 3 o. s. ř. na jiný právní předpis než advokátní tarif. Současně má soud za to, že není porušením zásady rovnosti, pokud je paušální náhrada hotových výdajů vyšší u účastníka zastoupeného advokátem, neboť advokátovi náleží náhrada hotových výdajů vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby. Ty potom zahrnují rovněž výdaje související s dodržováním povinností vyplývajících z advokátních předpisů (komunikace s klientem, vedení spisu, archivace, atd.), které nezastoupený účastník vynakládat nemusí. Dále má soud za to, že tvrzená nerovnost ve skutečnosti nevyplývá z rozdílných částek náhrady hotových výdajů v rámci podzákonného předpisu, ale z rozdílného přístupu zakotveném v § 151 odst. 3 o. s. ř. Tedy v dané věci měla být věc předložena Ústavnímu soudu podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., což se nestalo. Z těchto důvodů se soud nepřiklonil k právnímu názoru vyjádřenému v uvedeném usnesení Nejvyššího soudu, a proto aplikoval výše uvedená ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.